Předpokládám, že tím cílem je zlato.
Nemůžeme si dávat malé cíle. Vyhrál jsem letos titul, ale to se mi povedlo už v minulosti, takže mou metou je, abych dokázal uhrát něco i s národním týmem.
Čeká vás sedmý šampionát, jak je letos ta šance veliká?
Těžko soudit, protože jsem už zažil opravdu hodně našlapané výběry, a stejně se vypadlo ve čtvrtfinále. Naopak když tým nebyl takový, tak jsme hráli dobře.
Narážíte na rok 2010, kdy byl český výběr na odpis, ale vyhrál zlato?
Ano, byl jsem tehdy na tribuně a neodehrál ani jeden zápas, takže mi ta medaile nenáleží.
Jak na to vzpomínáte?
Tehdy jsem měl za sebou mistrovství dvacítek a na turnaj se probojoval úplnou náhodou, protože z původní nominace odpadávala spousta hráčů. Trenéři očekávali, že bude dost posil z NHL, většina jich ale odmítla přijet. Bral jsem to tehdy jako hodně cennou zkušenost. Byl to vlastně takový malý zázrak, že jsem se na turnaj mohl vůbec podívat. Tehdy jsem v nároďáku začínal a budoval si pozici.
Jan KovářJan Kovář má za sebou skutečně mimořádnou sezonu. Se Zugem získal švýcarský titul a byl nejproduktivnějším hráčem v základní části (63 bodů v 52 zápasech) i v play off (15 bodů ve 13 zápasech). Letos ho čeká sedmý šampionát. Ačkoli se zúčastnil turnajů v letech 2010 a 2012, do zápasů nezasáhl a utkání sledoval pouze z tribuny. Poprvé naskočil do hry až v roce 2013 ve Švédsku, kde český tým vypadl ve čtvrtfinále se Švýcarskem. Od té doby chyběl jen na turnaji 2018 v Kodani, tehdy se omluvil z důvodu fyzické a psychické únavy, protože měl za sebou i olympiádu a během léta se připravoval na šanci prorazit v NHL. Nejvýš tak dosáhl na čtvrté místo v letech 2014 v Bělorusku, 2015 doma v Praze i naposledy před dvěma lety na Slovensku. Celkem na MS odehrál 52 zápasů a získal 30 bodů (11+19). |
Jak se za těch 11 let změnil český nároďák?
Mění se to, hokej se mění celkově. Tenkrát jezdili zkušení kluci, kterým bylo přes třicet let, a já začínal ve dvaceti, takže jsem na ně koukal jak na bohy a snažil si to užít.
Zatímco dnes je v reprezentaci většina hráčů mladých a za pánaboha budete vy. Máte za sebou vynikající sezonu, cítíte se jako lídr?
Beru to jako velkou zodpovědnost, doufám, že do turnaje dobře vstoupíme a že všechno bude fungovat, jak má.
O sobě nerad mluvíte, přitom máte za sebou mimořádnou sezonu.
Mimořádná teprve může být. Jasně, vyhrál jsem bodování v základní části i v play off a cítím se dobře. Ale nemyslím si, že jsem odehrál zase tak úžasné play off.
Neříkejte, vždyť máte 15 bodů ve 13 zápasech.
Bodově to bylo samozřejmě dobré, ale moc gólů jsem nedal. Jeden kamarád mi napsal: „Jeden gól za celý play off, to je ostuda.“ Nepřeceňoval bych to. Teď byla nějaká pauza, budu jenom rád, když budu tým táhnout, ale jsme tu velká skupina lidí, kteří mají jeden cíl. Budeme se snažit udělat to nejlepší.
Výsledky v přípravě vypadají hodně dobře. Bude mistrovství o něčem jiném, nebo to už něco znamená?
Já bych ty výsledky úplně extra nepřeceňoval, ale samozřejmě je vždycky lepší vyhrávat než prohrávat. Doufám, že nám to pomůže a budeme mít zdravé sebevědomí. Ale na začátku turnaje nás čekají hodně těžcí soupeři, myslím, že se všechno bude odvíjet od toho, jak začneme.
Opravdu se to nedá přeceňovat, i když jste uspěli právě s nejtěžšími soupeři, naposledy s Rusy?
Já myslím, že ne, protože týmy se mění, náš také, takže uvidíme, jak to všechno bude.
Kdysi jste říkal, že byl vaším vzorem Pavel Patera. Platí to dvojnásob, když budete kapitán?
Patýz byl mým vzorem v nároďáku stoprocentně, ale v Plzni jsem zažil pět let Martina Straku, takže tihle dva jsou pro mě ikony. Myslím, že nějaké proslovy potřeba nebudou, komunikace mezi hráči a trenéry je skvělá.
Na posledním mistrovství na Slovensku jste hrál v lajně s Jakubem Vránou a Dominikem Kubalíkem. Chtěl byste s nimi hrát zase?
Nabízí se to, myslím, že i tak začneme v tréninku. Ale víte, jak to je: nepovede se nám začátek a trenéři nás roztrhnou. Byl bych rád, kdyby nám to fungovalo. Naposledy se nám první zápas proti Švédsku povedl, tak na to snad navážeme. Snad to bude naše lajna, která tým potáhne.
