Každý je svého štěstí strůjcem, jak praví lidová moudrost. Národní tým na nedotažené pouti za vymodlenými medailemi předvedl ladné taneční kroky i nemotorná škobrtnutí. Kromě vlastních počinů by si reprezentace mohla rozebrat také plusy a minusy představení ostatních tradičních zemí na mistrovství světa v Bratislavě a Košicích.
Každé nabízí poučení, jež by se v budoucnosti mohlo hodit.
Například kanadská víra umocněná tradiční zarputilostí svedla divy. Ač zámořští borci postrádali všechny své superstars, dokázali na turnaji vystupňovat sebevědomí a kvalitu výkonů, jež zprvu působily rozpačitě.
Slováky i Švýcary zdrtili v posledních vteřinách. Svůj styl v novém tisíciletí obohatili o řadu evropských prvků, přičemž si uchovali typické morálně volní vlastnosti. Na Slovensku s extrémně mladým mančaftem podlehli jedinému soupeři – Finsku, v prvním a závěrečném mači.
Inspirující je ruská kázeň, s níž se Malkin, Kučerov, Ovečkin, Kuzněcov, Kovalčuk či Vasilevskij hlásili do služby vlasti. Nejspíš se je úplně nepodařilo sladit, třeba z Ovečkina na ledě ani v zákulisí zrovna nečišela pohoda. Za národ se nicméně Rusové rvali příkladně.
Historie MS v hokeji |
Při marši za pohárem je, stejně jako Švédsko a Kanadu, zastavili až vycepovaní chovanci finského hokejového školství. Kouč Jalonen se obešel bez známějších jmen z NHL. Poskládal soudržné mužstvo založené na hodnotách, jež se na zimních stadionech na severu tak pečlivě pěstují. Pokora, příkladná pracovitost, taktická vyzrálost nebo kondiční připravenost ve spojení třeba s uměním kanonýrů Kakka a Anttily ho senzačně vynesly až k zářivé trofeji
Finský talent Kaapo Kakko drží puk za brankou v utkání proti Velké Británii.
Naopak Švédům jako by po dvou triumfech scházel hlad. Podlehli Čechům, Rusům i Finům. Poznali, že tituly na mistrovstvích obvykle jen tak nepadají z nebe. Ani oni tedy nedotáhli zlatý hattrick, jímž se naposledy blýskla parta kolem Reichla, Dopity a Patery v letech 1999-2001.
Ještě mnohem delší čekání trýzní Američany, kteří na vrcholné mezinárodní akci na evropských kluzištích nezvítězili od šampionátu na pražské Štvanici v roce 1933.
Jak tamní hokejoví šéfové prahnou po přetržení černé šňůry, se ukázalo v Košicích. Pod vedením kapitána Kanea se sešikoval houf hvězd a hvězdiček NHL. Jenže nesemkly se a nevyhecovaly jako třeba Kanaďané.
Americký kapitán Patrick Kane v akci na mistrovství světa
Pozoruhodná je též učenlivost Němců (stříbro z OH 2018) a Švýcarů (stříbro z MS 2018), kteří se už zabydleli v širší špičce. Zvlášť Švýcarsko už hraje s velmocemi naprosto rovnocenné partie.
A co nešťastní Slováci? Pošesté za sebou se neprotlačili do čtvrtfinále. A přece je impozantní odvaha uznávaného vůdce Šatana vsadit na zahraničního kouče, zapojit dravé junáky, vsadit na moderní útočnou strategii.
Jasná vize a naděje v lepší zítřky jsou leckdy sladší, důležitější a hodnotnější než dílčí úspěch.
