Skoro jako dřív, ještě před rekonstrukcí stadionu. Jeho původní verzi popsal Robert Reichel v knize Kapitán zlaté generace jako plechovou stodolu pro pět tisíc diváků, v níž s Litvínovem nikdy nevyhrál:
Večer divů v Košicích. Krutá prohra, křivda a vypískaná kanadská hymna |
„Pokaždé se do ní narvalo aspoň pár stovek lidí navíc. Stáli nalepení na mantinely, nad nimiž ještě nebylo plexisklo. Byli nám strašně blízko. Drsnější prostředí jsem už později nikde nepoznal. Rozhodčí často podlehli atmosféře a připískávali domácím. Zdálo se, že se chatrná střecha z vlnitého plechu zřítí.“
Nedlouho po Reichlově odchodu do NHL, v září 1990, se tu s jedním z diváků popral Josef Beránek, asistent kouče Ivana Hlinky. Na střídačce údajně zaujal tak nevhodnou pozici, že vadil části publika ve výhledu...
„Po zápase, když už se zdálo, že se všechno uklidnilo, ho policajti na chodbě brutálně zbili,“ líčil Reichel. „Kopali ho do rozkroku, do očí mu nastříkali slzný plyn a odvlekli ho na stanici, odkud ho musel jít vysvobodit Hlinka. Slovenské noviny následně do Beránka tepaly: Kdo zaplatí za vstupenku 35 korun, chce vidět hru a ne panoráma širokých zad vicetrenéra.“
Podobné historky vyprávějí mnozí pamětníci federální ligy. Ostatně i po rozdělení Československa si zdejší obecenstvo občas zařádilo.
Na stránce Pravda.sk se po nádherném mači s hanebným koncem vzpomínalo na 90. léta: „Vybavíte si duely play off mezi Košicemi a bratislavským Slovanem? Ve většině z nich létaly lahve s vodou. V pondělí to na východě vypadalo jako před dvaceti lety.“
Zklamání ze smolné porážky 5:6 a vztek plynoucí ze sporných výroků rozhodčích probudily v publiku ne zrovna ušlechtilé pudy. Vrhání všemožných předmětů a sveřepé hvízdání při kanadské hymně neudělalo hostitelům šampionátu příznivou reklamu. Samotní hráči uznávali, že reakce jejich příznivců byla neslušná a nedůstojná.
Devatenáctiletý bek Martin Fehérváry dokonce pravil: „Každý cítil křivdu a žal, ale nemůžeme se chovat s prominutím jako opice.“
Na Slovensku se píše o ostudě. Pořadatelé, komentátoři i podstatná část veřejnosti se styděla a Kanaďanům se za východniarskou divočinu omlouvala. Šéf organizačního výboru Igor Nemeček jim poslal oficiální dopis. Diváci z města ležícího v cípu země, z něhož je blízko do Maďarska, Polska i na Ukrajinu, potvrdili pověst nezdvořáků.
Polehčující okolností však pro ně může být obrovský náboj a zdrcující závěr partie. Hokej prostě vyvolává vášně - v hledišti i mezi mantinely. Právě Kanaďané jim leckdy podlehli a vzdali se kavalírských způsobů, když třeba s českým týmem prohrávali (Helsinky 1997, Praha 2004, Vídeň 2005).
Ani v NHL nejsou fanoušci svatí. V Montrealu, Vancouveru i Edmontonu po porážkách v play off už v 21. století zapalovali auta a ničili obchody.
Od Čechů je každopádně pokrytecké nazývat Slováky barbary a burany. Přehlíží hulvátství návštěvníků řady extraligových hal. Též po pondělní prohře reprezentace v Bratislavě někteří výtečníci pískali při ruské hymně.
A tak doufejme, že se z košického skandálu poučí nejen Slováci.
