V uzoučké chodbě v zákulisí stadionu, který ještě o pár minut dříve divoce burácel, vládla při rozhovorech s reportéry takřka pohřební nálada.
Odvážní a obětaví Slováci sahali po svém prvním vítězství nad Kanadou na mistrovství světa od roku 2012. Obecenstvo žaslo a jásalo, když vedli 2:0 a 4:2.
Jenže náskok ztratili a v čase 59:59 dostali v oslabení rozhodující gól na 5:6. Jak kruté! Není divu, že se z ledu do kabiny vlekli zdrcení.
Fotogalerie |
„Strašně to mrzí,“ pravil útočník Dávid Buc.
„Škoda,“ konstatoval zadák Andrej Sekera.
„Bolí to, za bojovnost jsme si zasloužili lepší výsledek,“ posteskl si střelec Tomáš Tatar.
„Bude se mi těžko usínat,“ řekl devatenáctiletý Adam Liška, autor dvou branek. „Konec byl hrozný. Měl jsem rukavice před obličejem a jen slyšel reakci publika. Zalil mě studený pot.“
Městem fičela vichřice, kvůli níž musela být uzavřena fanzóna pro hokejové příznivce, kteří nevlastnili lístky na netrpělivě očekávaný zápas.
V hale to chvílemi dunělo jako při bouři. Domácí borci se vrhli do otevřené bitvy s favoritem. Ohromný elán a důraz v okolí brankoviště jim dvakrát vynesl dvougólový náskok. Ač Kanada v papírově výrazně silnější sestavě chvílemi působila zaskočeně, vždy vyrovnala.
Podruhé dokonce skóre otočila, Matúš Sukeľ ovšem v úžasné vřavě dotáhl na 5:5 a schylovalo se k prodloužení, které na poslední chvíli zrušil dokonale namířenou ránou Mark Stone, kanonýr z klubu Vegas Golden Knights.
Obránce Martin Fehérváry poté v amoku přerazil hůl o horní tyčku. Gólman Marek Čiliak klečel na ledě. Útočník Michal Krištof ve vteřinách zmaru zůstal ležet.
Šok pro Slováky. Utkání se silnou Kanadou ztratili v poslední vteřině |
Následovaly scény, na něž hráči ani fanoušci nemohou být pyšní. Na kluziště létaly plastové láhve. Do kanadské hymny zněl naštvaný a nezdvořilý pískot.
„Cítili jsme stejné zklamání jako diváci,“ prohlásil Tatar.
„Bylo by lepší, kdyby emoce udrželi v sobě, ale chápu je,“ řekl Liška.
Přísnější byl mladík Fehérváry: „Nemůžeme se s prominutím chovat jako opice. Porážku je třeba přijímat s hlavou nahoře.“
Se všemi Slováky na stadionu cloumal pocit křivdy podobně mocný jako venku řádící vítr.
Nejprve je rozlítil sporný verdikt rozhodčích, kteří odvolali Tatarův zásah ve druhé třetině za stavu 4:4 kvůli kontaktu Richarda Pánika s brankářem Mattem Murraym.
Zlobili se po vyloučení beka Erika Černáka v 59. minutě. Znovu zuřili vzápětí, když byl u hrazení beztrestně sražen Buc. A pak je dorazil Stoneův švih.
„Sudí nás poškodili. Pokud nepískli faul na mě, neměli pískat ani Erikův zákrok,“ tvrdil Buc.
Třebaže Slováci v prvních chvílích po boji obtížně hledali v mozcích příjemné myšlenky, pomalu se snažili zármutek zahnat.
„Nesmíme věšet hlavy. Ukázali jsme, že hrát umíme,“ řekl Tatar. „Proti Americe, Finsku i Kanadě jsme podali výborné výkony, na které můžeme být hrdí. Hokej nás baví. Pojďme se od toho odrazit.“
Další mač čeká slovenské mužstvo ve středu - proti Německu - a Tatar varuje: „Potřebujeme začít sbírat body.“
Kanaďané nepřátelské prostředí tušiliCo řekli k atmosféře, pískotu a k naházeným lahvím? Alain Vigneault (trenér Kanady): „Dvakrát jsme dokázali smazat dvoubrankové manko. Prostě jsme hráli dál, až se nám podařilo vstřelit důležitou branku v samotném závěru. Cítili jsme, že proti Slovákům půjde o důležitý zápas. Tušili jsme, že budeme hrát v nepřátelském prostředí. Oba týmy projevily na ledě hodně emocí. Nakonec jsme ale my našli cestu k vítězství a o tom to celé je.“ Troy Stecher (obránce, Vancouver Canucks): „Byl to opravdu šílený zápas. Něco podobného jsem ještě neviděl. Vážně, stalo se mi to poprvé v kariéře. V hale byla neuvěřitelná atmosféra. A pískot během hymny? Co na to mám říct. Šlo o emotivní utkání, fanoušci těžko nesli závěr. Upřímně, mohlo to skončit i opačným výsledkem. I přes pískot jsem si duel moc užil.“ |
