První útok stojí na kapitánovi Jakubu Voráčkovi, Jágr a spol. jsou až druhou lajnou. To ovšem neznamená, že by národní mužstvo na trio Jágr, Kovář, Klepiš nespoléhalo.
„Džegra jsem sledoval v zápasech za Floridu. Hrál neskutečně, má super formu,“ tvrdil Jakub Klepiš v rozhovoru, během něhož hbitě střídal žertovné a vážné odpovědi, aniž by měnil tón hlasu.
Oprášíte staré zvyky z Omsku?
No nevím, jestli jsme vůbec nějaké měli. Zatím to na tréninku nevypadá špatně. Tak doufejme, že to přeneseme do zápasů a budeme se jenom zlepšovat.
Jágr dřív mluvil o tom, že potřebuje být se spoluhráči na stejné frekvenci. Je pro vás obtížné naladit se na ni?
My jsme se s Kovym domluvili, že Džegr se musí naladit na nás... Je to specifické s ním hrát a ne každému se to poštěstí. Je to pro nás – dá se říct – takový malý svátek.
Co jste si zatím stačili naplánovat?
Měli jsme teprve dva krátké tréninky. Děláme herní situace, hlavně obranu. Jarda nám dává... Nechci říct povely, spíš rady. Bavíme se o tom, jak bychom měli hrát. Že se máme pohybovat blízko sebe. Kam si máme najíždět.
Pořád vám zakazuje jezdit za ním do rohu hřiště? Že si u mantinelu vystačí sám?
Tam já se mu vůbec plést nechci. Najdu si nějaké místo a budu doufat, že dostanu přihrávku.
On je mistrem nečekaných pasů. Musíte být s Jágrem na ledě víc ve střehu?
To má Džegr s Kovym společné. Nevím, kdy od nich dostanu puk, takže musím v jednom kuse jezdit s hokejkou pořád na ledě.
Trenér Růžička říkal, že na mladší hráče padá tréma, když skáčou na led s Jágrem. Takové problémy už ve třiceti letech nemáte, že?
Svazovalo mě to, když jsme spolu začínali hrát v Omsku. To určitě. Na mistrovství světa v Německu 2010 taky. Teď ale vím víc, co Jarda chce a jak se pohybuje. Je to pro mě lehčí.
Jaké byly ty začátky? Nebyl jste sám sebou?
Pořád jsem ho hledal. Za každé situace jsem mu chtěl nahrát. K nejlepšímu českému hráči pořád vzhlížíte, tak mu chcete vyhovět. Ale kolikrát to nebylo to správné řešení.
Musíte brát ohled na jeho věk? Do obrany už nesprintuje zrovna raketovou rychlostí.
Čekám, že mě Jarda zase bude hokejkou tlačit do zadku, až se budu vracet. Tak to přece dělává... Ne, jde o to, abychom si rozdělili role. Na Jardovi nebude tolik bránění jako na mně a na Kovym. S tím počítáme.
