Stal se z něj terapeut zplihlých hokejových duší. Byť celá akce byla domluvená dlouho dopředu, jelikož se Nohavica kamarádí s trenérem Slováků Vladimírem Vůjtkem. Ono se to ovšem dalo tak trochu čekat.
„Takové výzvy člověk rád přijímá. Hokejistům jsem nikdy nehrál. Natož slovenským a ještě v Ostravě. No a po zápase s Norskem se to sešlo tak, že klukům, které vidím takhle zblízka poprvé, budu hrát ve chvíli, kdy se jim nedaří,“ vykládal Nohavica.
„Tak zvažuju, co zahrát. Jestli písně veselé, nebo smutné, zkrátka čím je dostanu z deprese. Nebo jestli se na to vykašlat a jenom si tak zahrát a být s nima.“
Pieseň smutného hokejistuJarek Nohavica před mistrovstvím světa složil pro Slováky speciální song s názvem "Pieseň smutného hokejistu". "Slyšel jsem ji poprvé, je to zajímavé. Myslím, že on je v tomto dost kontroverzní, že poví, co má na srdci. Složil písničky na nás nebo na svoje, jak uznal za vhodné. Nebojí se vyjádřit, je upřímný. Proto ho celkem uznávám," vykládal útočník Marián Gáborík. |
No, a jak to tedy dopadlo? „Rozhodl jsem se, že ode mě kluci dostanou všecko. Jako ten život, který se s námi nemazlí. Budou tam smutné i veselé.“
Nakonec se ukázalo, že hudební terapie zabrala, Slováci byli den po představení spokojení a s úsměvy na rtech. „Užil jsem si to,“ pravila třeba největší hvězda Marián Gáborík. Při zmínce o Nohavicovi roztáhl rty i Vůjtek. „Myslím, že nám jeho vystoupení pomohlo. Bylo to příjemné.“
Hokej je hned na druhém místě po fotbale
Samotný Nohavica je známý spíš sympatiemi k fotbalu (a hlavně k Baníku), ale hokej má také rád. „V mém žebříčku je těsně na druhém místě,“ usměje se ostravský patriot a trochu lituje, že si u něj doma nezahraje ani jeden zápas česká reprezentace.
„Áááách... (hlasitě vydechne) Slyšíte můj povzdech? To není jenom o hokeji. My nejsme tak atraktivní pro svět jako Praha. Já tomu rozumím. Může mi to být líto, ale když vzlétnu balónem a podívám se na to z evropského a světového hlediska, tak přeci jenom: když jsme doma, tak česká reprezentace musí hrát v té Praze. To je centrum.“
Nohavicovi tak nezbývá, než aby v Ostravě přál Slovákům. „A máte tam někoho jiného, komu lze fandit? Bez toho, že byste se styděl sám před sebou? Samozřejmě,“ reagoval na otázku, komu fandí.
Také se chystá přímo na stadion, bude přítomen na všech zbylých zápasech s Finy, Rusy a Američany. A byť by našim východním sousedům přál tři vítězství, tuší, že to bude hodně těžké.
„Ve svých letech už vím, že jsou dny, kdy se nedaří, ale pak jsou zase dlouhé týdny, kdy se daří. Takže z jednoho zápasu, z jednoho mistrovství nebo z jedné sezony bych vůbec nedělal žádné závěry. To je prostě normální,“ vypráví vzletně.
Forma Čechů? Vám novinářům řeknu: Bude líp
„To je stejné, jako kdybyste se zeptal na naše, tak co bych měl odpovědět... Berme to jako velkou zábavu a radost podívat se naživo na chlapy, kteří něco umí. Kteří se snaží ze všech sil. Někdy se jim to daří, někdy ne. Co k tomu více říct? Takových porážek, jako Slováci zažili s Norskem, těch ještě přijde.“
Ale Češi by měli mít přece jen větší šanci na úspěch, co říkáte, pane Nohavico?
„Co ze mě můžete dostat, co vám mám říct, abych zbytečně nejitřil rány,“ začne.
„No, tak v hospodě jsme si s klukama řekli o té atmosféře kolem českého mužstva všecko a vám do novin jenom řeknu, že bude líp. Respektive musí být líp! To není možné! S Francouzema začneme a pak už to půjde. A až potom narazíme v semifinále na Slováky, no tak kamarádství, nekamarádství: Češi, do toho! A Jánošíky rozbít! Ale dneska jim ještě přejeme, ať s těma Finama něco uhrají.“
