V roce 1996 byl mladíkem, teď už patří k jedněm z nejzkušenějších.
Jako celé mužstvo i on propadl velké touze přivézt domů po letech zlato. Tým si ho díky nezměrné vůli a disciplíně nakonec po právu vybojoval.
"Stálo to dost sil. Nájezdy s Amerikou, prodloužení se Švédama. Když už jsme se ale dostali do finále, byl jsem přesvědčený, že uspějeme. Vůbec mě nenapadlo, že bychom mohli skončit druzí," říkal, přičemž v ruce neustále žmoulal mobilní telefon.
Bylo tak dvacet minut po zápase a on už na něm měl 37 blahopřejných zpráv.
Přestože se Kaberle z titulu mistra světa neradoval poprvé, prožíval chvíle slávy úplně se stejnou vervou. "Mám radost z každého vítězství," pravil.
Teď ho těšilo o tom víc, že ho ve finále vybojoval nad sebevědomou Kanadou, která v posledních dvou letech triumfovala. Český tým ji tak zároveň překazil sen o zlatém hattricku.
"Samozřejmě, že jsme rádi. Porazit ve finále světového šampionátu zrovna Kanadu potěší. Víme, že je ohromně silná, poslední dobou dominovala. A ještě nás loni vyřadila na Světovém poháru. I proto byla motivace silnější," přiznal Kaberle.
Byl to urputný turnaj, který ztěžovaly těžké podmínky s nekvalitním ledem a horkem v areně Stadthalle. "Unavení jsme byli, ale to Kanada určitě taky. Hodně nám pomohlo, že dal Venca Prospal brzy gól. To se pak hned líp hraje. Myslím, že jsme Kanaďany nepouštěli do velkých šancí a vítězství si zasloužili."
Hned po korunovaci hráči spěchali do šaten. Ještě než přišel kouč Růžička, stačil Kaberle zavolat manželce a tátovi. Chtěl se rychle podělit o čerstvé dojmy s nejbližšími.
"Teď se vysprchujeme a jedeme do Prátru. Máme tam rezervovanou nějakou restauraci. Budeme slavit s manželkama a příbuznýma," dodával zkušený obránce a už odcházel zpátky do kabiny, aby o nic nepřišel.
