"Rozhodl jsem po zralé úvaze s rodinou. Chtěl jsem být chlap, říct si, jak to je, a nenamlouvat si, že bych měl pokračovat ve druhé lize," vysvětloval Žajgla.
Hokejová kariéra se mu začala bortit v minulém roce, když se po šesti letech v Olomouci překvapivě nevešel do kádru Kohoutů. Přitom na Hané hrával většinou ve druhé lajně, chodil na oslabení i přesilovky.
Po posílení soupisky ale musel na hostování do Havířova a sezonu končil ve druhé lize v Prostějově. Oba kluby zmítané finančními problémy mu dluží peníze.
"V Havířově už to jsou nedobytné pohledávky," pokrčí rameny. "Byl jsem znechucený tím, co jsem si zažil v Havířově a v Prostějově. Příští rok mi bude třicet, mám manželku a plánujeme rodinu, bydlení. Co si budeme nalhávat, živíme se penězi a když to řeknu na rovinu, tak jsem moc peněz loni nedostal," zlobil se.
Doba je zlá, hráčů na trhu hodně a solventních klubů málo. Zajímavá nabídka z jiného oboru přišla nečekaně a poctivé bránící levé křídlo na ni kývlo. "V půlce ledna mi najednou v Prostějově řekli, že už se mnou nepočítají, a během čtrnáctí dnů se mi naskytla zajímavá práce. Šlo to rychle," popisuje přechod z dresu do obleku.
Žádné konce nebývají snadné. Žajgla se radil s rodinou, dokonce se ještě domlouval s generálním manažerem Olomouce Erikem Fürstem, jestli by nemohl dostat šanci v letní přípravě. Navzdory dobrému vztahu se šéfem Kohoutů uslyšel: "Je mi líto, Peťo."
Poslední dvě sezony na Hané nastupoval po boku kapitána Richarda Brančíka. Se zkušeným centrem si padli do oka a stali se přáteli.
Když se Žajgla v srpnu loňského roku ženil, šestatřicetiletý bývalý spoluhráč na svatbě jako jediný z týmu nemohl chybět.
"Byli jsme na sebe zvyklí. Rozuměli jsme si na ledě i mimo led. Navzájem jsme si vyhovovali," líčí Brančík. "Je škoda, že končí, protože na první ligu by měl určitě. Dokazoval to hodně dlouho. Bohužel se v minulé sezoně nevešel do kádru, ale kdyby tady zůstal, neztratil by se."
Žajgla odehrál v extralize jen 42 zápasů, vzpomínat má však rozhodně na co: "Na šampionát osmnáctek, na první gól v prvním utkání za muže v Olomouci a samozřejmě na Vsetín, kde jsme získali titul. Tři roky života byly super. Byl jsem v týmu s Dopitou, Paterou, Procházkou," zaníceně vypráví.
Pak přestane. "Žít z nostalgie nemohu. Musím prostě vydělat nějaké peníze." V nové práci je spokojený, ale... ..."Až začne sezona, začnou mě svrbět ruce a druhou ligu si půjdu možná ještě zahrát."
