"Kdyby ta nabídka od Dukly přišla ještě včera, nebo i dnes dopoledne, možná bych do Jihlavy šel," přemítal včera zkušený kouč. "Ale bohužel, nikdo se neozval."
Je to pro vás zklamání? O vašem návratu do Dukly se v médiích často spekulovalo...
Samozřejmě. Víte, Jihlava je moje srdeční záležitost. Pochází odtud manželka, byl jsem na tam na vojně, Duklu jsem i trénoval. Takže určitě. Ale myslím si, že nyní už je pozdě.
Jak to?
Předevčírem jsem se už domluvil v Šumperku, kde podepíšu smlouvu. Takže si myslím, že už je finito. Beru to jako ještě ne úplně, ale přesto uzavřenou záležitost.
Pokud by pro vás byl možný návrat na Vysočinu tak atraktivní záležitostí, nevyplatilo se ještě chvíli počkat?
K tomu je těžké se vyjadřovat. Já jsem o tom zájmu slyšel zhruba před týdnem a za tu dobu se neozval nikdo, kromě vás novinářů.
V Jihlavě jste byl ale několikrát viděn na hokeji. Ani tam žádný kontakt neproběhl?
Ne. Víte, já jsem byl v Jihlavě na dvou zápasech z toho důvodu, že jsem byl zrovna u rodiny. A ten pobyt jsem spojil s tím, že jsem zašel na zimák. V tom žádný další nebyl úmysl. Hokej sleduji všude, jezdím i tady na Moravě na extraligu do Vítkovic, na každé utkání.
Ale o Dukle, jako její bývalý kouč, máte asi přehled stále, že?
Jistě. Jak říkám, pro mě je Jihlava druhá Opava, můj druhý domov. Takže tam všechny lidi, kteří se kolem hokeje pohybují, samozřejmě znám.
Troufl byste si z této pozice říct, co současné Jihlavě chybí nejvíce? Proč se nedostavily výsledky, které vedení Dukly očekávalo?
Myslím si, že Dukle chybí zranění hráči, Jarda Mareš a Tomáš Hradecký. To jsou dva důležití útočníci. Ale hlavně: to nejde hrát na dva hráče. Zápasy rozhodují stále ti samí, Olda Bakus a Dan Hodek. Jihlava prostě nemá tu sílu. I když Řehoř chytá velice kvalitně, má úspěšnost kolem 93 procent, hokej bohužel nejde hrát na pět lidí. Musí se střelecky více zapojit i mladí kluci, ať je to Hanzal nebo ostatní.
Nepřesvědčivé výsledky však zatím odnesl pouze trenér Dvořák, který sám rezignoval. Mohla být chyba také v něm?
Víte, o systému a takových věcech mluvit nechci. Každý trenér má svou filozofii.
Když se vrátíme k hledání nového hlavního kouče, věděl jste, že mezi potencionálním iuchazeči je také Petr Vlk, váš bývalý kolega z jihlavské střídačky, který nyní vede Olomouc?
Určitě. Já totiž s Petrem pořád vycházím velice dobře. Voláme si a některé trenérské věci spolu konzultujeme. A tohle se mi doneslo i z médií, telefonovali mi známí, takže vím, že něco tam bylo.
Jak vypadá vaše domluva se Šumperkem. Už je smlouva podepsaná?
Ne. Ale s majitelem jsme domluveni, že zítra (dnes - pozn. red.) ráno půjdu na trénink a před ním to podepíšeme.
Dohoda zatím zní do konce sezony. Jaké cíle do té doby máte?
V Šumperku mají ambice postoupit zase zpět do první ligy, odkud letos vypadli. Takže ta práce bude zajímavá. Nešel bych do klubu, kde bych se jenom schoval. Šumperk má svůj jasný cíl a z toho důvodu jsem na to také kývl.
Jste známý tím, že bez práce dlouho nevydržíte. Po odchodu z Havířova jste si odpočinul dva měsíce a opět vyrážíte do boje. To vám hokej tak chyběl?
Určitě. Už mě svrběly ruce. Víte, kdyby ta nabídka od Dukly přišla ještě včera, nebo dnes dopoledne, možná bych se s majitelem Šumperku domluvil a do Jihlavy šel. Ale bohužel, čekal jsem doteď, a nikdo se neozval.
Když už jsme mluvili o Havířovu, jak složité pro vás bylo vynuceně opustit tým pár dní před začátkem nové sezony?
Samozřejmě to bylo nepříjemné. Ale každý máme svůj cíl, chceme něco dělat, dokázat. Bohužel v Havířově se sešlo moc kohoutů na jednom smetišti. Každý měl ten zájem trošku jiný. Takže tam vznikl takový spor, který vyvrcholil tím, že deset dní před ligou jsme skončili.
