Dobrá kondice vs špatné psychické rozpoložení
V sedmi zápasech první ligy zaznamenal Brančík jediný bod za asistenci, o produktivitu vlastně ale nejde. "Kohoutí král Richard" se na ledě trápil. Po výrazném posílení ofenzivy Olomouce nastupoval ve třetím útoku. Bruslil poctivě, přesto u ničeho důležitého nebyl.
"Vůbec jsem se necítil v pohodě už v přípravě. Je to spíš psychického rázu, fyzicky se cítím velice dobře. Má psychika byla ovlivněna nějakými faktory, ke kterým se nechci vyjadřovat," řekl Brančík tajemně.
V 8. kole proti Jihlavě už fanoušci Olomouce svého lídra poznali – hlava nahoře, přihrávky s myšlenkou, kvalitní výkon zvýrazněný gólem a asistencí. K vítězství 3:1 přispěl Brančík výrazně.
A mohl přednést standardní hodnocení: "Nejde ani tak o moje body, jako o vítězství a tři body pro mančaft," uvedl zcela upřímně. "Byl to těžký zápas. Po dvou porážkách jsme potřebovali vyhrát a znovu se nastartovat. Dostali jsme se na třetí místo a teď je před námi velká výzva – udržet se na něm co nejdéle."
Brančík věří, že jeho neradostný vstup do soutěže odezněl. "Určitě nebyl podle mých představ, rozhodně mám daleko na víc. Ovlivňuje to řada okolností, které bych nerad rozebíral.
Věřím, že to bude jenom lepší a tyhle dva body mi pomohou na psychice," přeje si. "Hlavní je, že mančaft šlapal i bez mých bodů. Teď doufám, že mančaftu pomůžu zase já."
Ať za herní nepohodou šestatřicetiletého centra stálo cokoliv, nepřidala mu ani častá rotace křídel. Navíc klub před sezonou poslal na hostování jeho tradiční parťáky Smejkala se Žajglou. "Může to mít taky nějaký vliv. Přece jen za dva roky jsme se hlavně s Peťou Žajglou celkem sžili, sehráli. Teď jsem nastupoval každý zápas s někým jiným a určitě mi to taky nepřidalo. Ale na to bych se nevymlouval. Šlo o můj osobní výkon než o jednotlivce a ten zatím nebyl ideální," podotýká Brančík sebekriticky.
Neloučí se, ale každá sezona může být už tou poslední
I na pozici ve třetí lajně si musel zvyknout. Ovšem jen krátce. S Jihlavou už nastoupil ve druhém útoku spolu s důrazným Zbořilem a střelcem Černým. "Prostřídává se to. Odehrál jsem osm zápasů pokaždé s jinými lidmi. Pořád jsme se sehrávali.
S Míšou Černým a se Zbořkou jsme zahráli slušně. Věřím, že spolu teď zůstaneme. S Míšou jsme už pár sezon odehráli," vzpomínal Brančík. Zdá se, že znovu nalezená spolupráce by mohla fungovat. Ukázkou byla i branka Černého rovnou po buly.
"Jen jsme se na sebe podívali. Viděl, že si přechytávám hokejku do bekhendu a puk půjde na něj. Takhle jsme dali pár gólů i v Brně. Nám stačí, když na sebe mrkneme," usmívá se Brančík.
Veterán Olomouce nedokáže odhadnout, zda nehraje svoji poslední sezonu. "Záleží, jak vydrží zdraví, jak tělo bude sloužit. Podle toho se odvíjí mé rozhodnutí. Každá sezona může být pro mě tou poslední," připouští Brančík. "Když absolvuji letní přípravu, jsem schopný odehrát celou sezonu bez problémů." Brančík je zvyklý plnit klíčovou roli – táhnout tým, rozhodovat zápasy.
Proto potřebuje si svou pozici v hierarchii útočníků zachovat. "Už to tak hraji nějakou dobu. Ale jestliže přijdou kvalitnější hráči, kteří to budou zvládat líp, nemám problém se na ně dívat ze střídačky," tvrdí.
"Zatím mám důvěru trenérů, přesilovky hraji. Doufám, že to takhle vydrží co nejdéle." Kdepak, Brančík se ani zdaleka neloučí.
