"Vybojovali jsme u modré čáry puk, jeli jsme tři na jednoho obránce, střela zbyla na mě," popsal mladý hráč extraligových Pardubic, který prvoligovému Hradci často vypomáhá, důležitý okamžik zápasu. "Posílal jsem puk nahoru na lapačku jihlavského brankáře, ale on se stačil rychle přesunout a betonem zachránit. Střela měla jít výš, pak by asi nebyl problém."
Hradec podruhé za sebou prohrál o branku, nedalo se bodovat?
Určitě dalo a po dvou třetinách, po kterých byl stav 2:2, jsme si říkali, že hlavně nechceme brzy dostat gól. Bohužel právě náš útok byl na ledě, když jsme dvakrát inkasovali.Stačili jsme snížit, ale přišla další chyba a my znovu inkasovali. Tam se lámal chleba.
V Hradci i v Pardubicích většinou nastupujete společně s Průchou a Kolářem, vypracujete si hodně šancí, ale trenéři vám vytýkají horší zakončení. Jako byste se báli vystřelit...
To snad ani ne, ale puk si většinou přehazujeme, aby zakončení zbylo na někoho jiného.
Už řadu týdnů stíháte extraligu i první ligu, často to je řada zápasů za týden. Neunavuje to?
Dá se to zvládnout. V Pardubicích hrajeme pravidelně, ale většinou nechodíme na přesilovky a oslabení. Mám pocit, že jsme byli více vytíženi loni, kdy jsme za juniory byli mnohem více na ledě.
Celý váš útok je složen z mladých hráčů. Je to pro vás výhoda?
Myslím že ano. Když se nám totiž něco nepovede, spíš si to mezi sebou vyříkáme.
Pardubice jednoznačně kralují extralize, Hradec je v první lize poslední. Je rozdíl v atmosféře, která vládne v obou týmech?
V kabině snad ani ne, ale na ledě se to pozná. Když se nevyhrává, hráči si míň věří, což je teď případ Hradce.
