"Jsem připravený, že bych nemusel zapadnout do kádru. Co bych dělal dál, to by se řešilo až potom. Hokej mě baví, končit nechci," řekl 21letý útočník na včerejším prvním tréninku. Vypršela mu smlouva na pražské Slavii, kde hrál za juniory, v předminulé sezoně působil i v Litvínově.
Jak se seběhlo testování?
Jsem tu první den, takže nevím.
Doporučil vás někdo?
Já byl na dovolené a byl tam i Honza Alinč (ústecký útočník zapůjčený Slavii). Nějak jsem se s ním zkontaktoval, on zase s ústeckým generálním manažerem Honzou Kloboučkem a jsem tady.
S Alinčem se dobře znáte?
Přes tátu ze Slavie, ještě když jsem byl malý a on tam poprvé hrál. On je víceméně můj guru, vzor. Hlavně v tom, jak jezdí s hlavou nahoru. Nechápu to, já bych to asi nezvládnul (udiveně).
Jaký jste tedy hráč?
Ty brďo! Jsem spíš asi bojovník než nějaký šikovný frajer, co by dával góly. Hraju do těla, hodně bráním. Jsem totiž levé křídlo.
Takže proto jsou vaše osobní statistiky slabší?
Jsou úplně na hov...! Posledních pět let jsem jen bránil. Už jsem s tím smířený, vyhovuje mi to. Ale vím, že všichni na statistiky koukají. Z toho mám trochu strach.
Dospělý hokej jste si zkusil už v druholigovém Benešově. Bude to skok z juniorského?
V Benešově to bylo v pohodě, ale nevím, jak může vypadat 1. liga. Párkrát jsem byl na tréninku s áčkem Slavie, jenže to se nedá se zápasem srovnat.Ústí beru jakou velkou šanci se prosadit.
Je jméno Suchánek v hokeji plus, nebo naopak přítěž?
Znám díky němu dost hráčů jako Viktora Ujčíka a všechny tyhle. Přes tátu. To je dobrý. Ale někdy je to taky na pytel. Když jsem byl malej a udělal jsem průser na základce s klukama, tak na ně zapomněli, ale mě si pamatovali.
Očekávají od vás v kabině spoluhráči legraci?
Myslím, že ne. Jsem v tom jiný než otec. Hrozně stydlivý. A spíš držím hubu, než že bych mluvil. Teď jsem furt zticha, ale když se nějak dostanu do týmu, když zapadnu, asi už se mnou sranda je.
Váš dědeček Jaroslav byl televizní sportovní komentátor. Vedl vás k hokeji také on?
Vůbec. To mu strašně zazlívám, že mě viděl hrát hokej snad jen dvakrát v životě. Sport s dědečkem moc neřeším.
A táta by do Ústí jezdil?
Určitě, on je fanoušek. V Benešově byl na každý zápas. Vždycky stojí stranou od všech lidí a pozoruje.
Říká vám něco po zápase?
Když jsem byl malý, tak pořád. Teď už tolik ne, protože už tomu zase tolik nerozumí, už ví prd. Něco poví, ale od táty to nejde brát jako od trenéra.
Nepromítá si do vás své nenaplněné sportovní ambice?
On s jeho výškou asi hokejista nikdy být nechtěl. Podporuje mě, ale že by toužil, aby jeho syn hrál NHL, to ne. Dal mě na Slavii, jen abych se naučil bruslit. A už mě tam nechali, když jsem vydržel takhle dlouho.
