Jestřábi měli před rozhodujícím zápasem lepší karty: hráli doma, ve vzájemných zápasech byli úspěšnější a hlavně díky dvoubodovému náskoku jim stačila i porážka v prodloužení. Jenže po první třetině jim všechny trumfy byly k ničemu, prohrávali totiž 0:2 a v tu chvíli byli jednou nohou ve druhé lize.
„Možná jsme i v hlavách trošku měli to, že nám bod jakoby stačí, abychom ještě žili a měli to ve svých rukách. V kabině bylo hodně dusno. Byli tam snad všichni, i pan majitel,“ připomněl svého otce Luňák. „Věřím, že tam byl ten zlom, asi jsme si uvědomili, že jde o hodně.“
Do druhé třetiny nastoupili úplně jiní Jestřábi a pěti brankami otočili zápas. Nakonec vyhráli jasně 7:2. „V první třetině jsme Prostějov k ničemu nepustili, dali jsme dva góly a vypadalo to dobře. Po přestávce jsme ale začali panikařit, dělat zbytečné kličky v obraně a tím jsme dostali soupeře na koně,“ štve Milfaita.
Zápas končili domácí v euforii a ovacích, které jim připravilo více než dva a půl tisíce diváků. „Vzpomněl jsem si na atmosféru z loňské sezony, kdy tady chodilo tolik diváků. Bylo to parádní, dáte jeden gól, dva a lidé vás hned nakopnou a strhnou vás,“ pochvaloval si Luňák.
Podle diváckého zájmu se v první lize zachránil žádanější tým. Návštěvy v Prostějově téměř vždy překračovaly tisícovku, v základní části bylo na stadionu Jestřábů průměrně 1 183 diváků. V Havlíčkově Brodu ale chodilo s výjimkou derby s Třebíčí a Jihlavou jen pár stovek.
