Na každý domácí zápas s kolegou Radkem Bělohlavem nastupuje v černém obleku se odznáčkem Motoru na klopě. Emoce moc na sobě nedává znát, to už ho musí naštvat opravdu něco velkého, aby na hokejisty začal pořádně řvát.
Padesátiletý Petr Rosol, hlavní trenér prvoligového týmu ČEZ Motor České Budějovice, takto chodí na střídačku v Budvar aréně už téměř rok. Do krajského města ho vedení klubu povolalo vloni v prosinci.
Jak se vám za rok dostaly České Budějovice pod kůži?
Nerad bych zatím bilancoval, i když je to už rok, co jsem tady, ale jedná se o dvě úplně rozdílné sezony.
Tak jsem to nemyslel. Vynechte hokej a popište, jak se vám osobně na jihu Čech líbí?
Zvykl jsem si tady. Vždycky jsem byl v sezoně zvyklý cestovat, takže mi to ani teď nedělá problém. Navíc České Budějovice jsou krásné město. Všechno je tady hezčí, než na průmyslovém severu, odkud pocházím. S městem vůbec nemám problém.
Nakousl jste už dvě úplně odlišné sezony, ve kterých jste trénoval Motor. Letos, jak se zdá, by to mohlo být lepší než v té minulé, že?
Určitě. Samozřejmě na tom pracujeme už od května, ale je to víceméně i běh na dlouhou trať. Myslím si, že kroky, které jsme udělali, jsou už vidět. A doufám, že nám to vydrží i nadále.
Petr Rosol (50 let)Bývalý útočník, nyní trenér začínal s hokejem v Litvínově, kde strávil největší část své kariéry. Dvě sezony působil v Jihlavě, v Itálii, Německu a také devět sezon ve Švýcarsku. Největší úspěch jako hráč má z roku 1985, kdy v Praze s československým národním týmem získal zlatou medaili. Ze zimních olympijských her v Albertville v roce 1992 má bronz. Třetí místo uhrál s týmem i na MS v roce 1987, 1992 a 1993. V české nejvyšší lize slavil titul dvakrát v dresu Jihlavy. V české nejvyšší soutěži odehrál 464 zápasů a vstřelil 227 gólů. V roce 2004 ukončil profesionální kariéru a od roku 2009 začal s trénováním v Ústí nad Labem. Potom se na sezonu a půl stal hlavním trenérem Litvínova. Od prosince 2013 stojí na lavičce budějovického Motoru. |
Takže letos v létě jste myslel jen na hokej okolo Motoru.
Nechci se k tomu už moc vracet, ale loňská sezona byla, jak já tomu říkám, nultý ročník. Mužstvo vedení klubu posbíralo někdy koncem srpna, neměli spolu žádnou přípravu, žádné přáteláky, prostě nic. Pak ten tým hrozně těžko dáváte dohromady. Letos jsme věděli, jak to všechno chceme dělat a podle toho jsme s Radkem v létě o všem přemýšleli. Nový Motor se tak postupně začal rozjíždět a myslím si, že teď výsledky nejsou až zase tak špatné. Je jasné, že vždycky může být lépe, ale i diváci snad vidí, že naše hra má vzestupnou tendenci.
Co vás poprvé napadlo, když jste se před rokem dozvěděl o zájmu Motoru?Věděl jsem, že zbytek sezony bude těžký. Netušil jsem, že to tedy bude až tak náročné. Do Motoru jsem hlavně šel s tou vizí, že mi nabídli smlouvu na rok a půl, pokud se Motor zachrání, což se povedlo. Že bych budoval tým, který by měl časem atakovat nejvyšší příčky v první lize. Mám spoustu zkušeností s touto soutěží, i Ústí, kde jsem trénoval, mělo podobné ambice, takže taková novinka to nebyla.
Vy jste tedy typ člověka, který rád přijímá výzvy?
Jasně, kdybych byl ten, kdo má rád své jisté, tak bych nešel do týmu, který chce jednou postoupit do extraligy. Když budu trénovat třeba v Benátkách nebo v Kadani, tak vím, že tam žádné velké ambice asi mít nebudou, protože jsou to farmy extraligových mančaftů. Hlavně bych se nechtěl s týmem plácat někde uprostřed tabulky. Taková práce, přiznám se, mě moc neláká.
Z Budějovic tedy neodejdete, dokud se Motor nedostane do extraligy?
To nevím, to je spíš otázka na vedení. Po sezoně mi tady končí smlouva, ale já chci prostě tým dostat letos co nejdále. Určitě do play-off, to je pro mě minimální cíl.
Je něco, co vás za ten rok v Budějovicích vyloženě překvapilo?
Jednoznačně musím říci, že mě překvapili zdejší diváci. To jsem ještě nezažil, aby na druhou nejvyšší soutěž chodily tisíce lidí. Navíc diváci jsou skvělí a chápaví, zkrátka dobře vědí, že mužstvo je skoro nové a chvíli bude trvat, než se to rozjede. Letos a ani vloni jsem nezažil moc náznaků, že by se na nás nějak hodně pískalo.
Málo lidí věřilo, že Budějovice hned postoupí do extraligy.
Za to jsem opravdu rád. Když si mužstvo teprve sedá, tak se část zápasů nepovede, což se prostě stává. A ještě kdyby pak na nás měli fanoušci pískat, to by bylo špatné.
Z pohledu dlouholetého trenéra, jak dlouho potřebuje hokejový tým, než se opravdu, lidově řečeno, zajede?
Je tu víc aspektů. Nejvíce záleží na rozpočtu, pak jací se seženou hráči a tak dále. Není to jako u motoru v autě, který je už zajetý po dvaceti tisících kilometrů. To je stroj. Nechtěl bych být nějakým prorokem, ale když se třeba na další rok neseženou peníze, tak návrat do extraligy může trvat i osm let. Pokud by se sehnaly, tak se Budějovice vrací klidně i za dva roky. Ale to jsou jen kdyby. Přesně nic odhadovat nechci.
Máte své práce v Českých Budějovicích dost, stíháte sledovat i jiné soutěže, hráče a podobně?
Celý život se pohybuju v hokeji, takže znám soutěže od nejvyšší po nejnižší, znám sestavy a kluky. I proto si myslím, že si mě budějovické vedení vybralo za trenéra. I za mnou sem přišli někteří kluci, které jsem si dopředu vybral.
Tady v Budějovicích už bydlíte natrvalo?
Bydlím pořád v Litvínově, takže občas pendluju mezi Budějovicemi a Litvínovem. Ale více času trávím tady.
Co říká vaše rodina na to, že jste skoro pořád pryč?
Děti už máme dospělé. A manželka po spoustu letech, co jsme spolu, si určitě ráda orazí a odpočine (směje se). Ještě se za mnou do Budějovic ani nedostala.
Extraliga se většinou láme okolo Vánoc, platí to i o první lize?
Ze začátku byla tabulka hrozně vyrovnaná, mezi druhým a dvanáctým místem byl rozdíl třeba i tři body, ale půlka ligy je za námi a už se to začíná více trhat. Myslím si, že po Vánocích bude tabulka o dost jasnější.
Co je třeba ještě zlepšit?
Je jasné, že v naší hře je spousta nedostatků. Rozhodli jsme se, že chceme hrát hezký hokej pro diváky s hodně góly, což se nám i vcelku daří. Samozřejmě je to vykoupené i tím, že hůř bráníme. To je ale přímá úměra. I přesto, že chceme dávat hodně gólů, tak musíme na obraně prostě ještě zapracovat.
Když řeknu dvě jména Nouza a Straka, co se vám vybaví jako první?
Věděli jsme, že oba jsou ofenzivní typy hráčů, proto jsme je do Motoru brali.
Přál byste si třeba, aby s nimi nastoupil Aleš Kotalík? Není to podle vás škoda, že nehraje?
On by s nimi hrát nemohl, on i Tomáš Nouza jsou pravými křídly. Ale to pak nevím, kdo z nich by se vracel a bránil. (smích)
