V pondělí vyjeli olomoučtí hokejisti poprvé na led a vysokou postavu Jiřího Dopity nešlo mezi téměř třicítkou hráčů přehlédnout. "Cítím se celkem dobře. Byl jsem si zabruslit s pár kluky už v neděli, teď to ale bylo určitě svižnější," hlásil dvaačtyřicetiletý hráč.
Největší obavy jste měl z operovaného loktu. Je vše v pořádku?
Loket reaguje, ale uvidíme, co to udělá po dvou třech týdnech. Trochu to cítím, ale dá se s tím trénovat. Na led jsem se těšil, ale uvidíme. Snad to bude dobré a bude se vše vyvíjet tak, jak si přeju.
To by mělo být jak?
Abych se cítil dobře, aby bylo po zdravotní stránce všechno v pořádku a dobře jsem potrénoval. To je hlavní cíl na začátek sezony.
První přípravné utkání s Třincem čeká Moru ve čtvrtek. Je šance, že už nastoupíte?
Určitě ne. V prvních čtrnácti dnech je na ledě vidět, že by mladí dvacetiletí kluci z ledu nejradši neslezli. Bruslí se jim dobře, takže budou hrát hlavně oni. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. V přípravě budu také hrát zápasy, ale zatím nevím kdy.
Proti minulým rokům je tu letos velký počet hráčů. Začátek přípravy pojmete spíše jako kemp pro mladíky?
Je tu několik kluků z juniorky i ze Zlína, což je dobře, protože mančaft potřebuje trochu omladit, a aspoň se mohou o šanci poprat. Nemyslím si ale, že by tu byla až taková tlačenice, máme pět lajn. Samozřejmě ještě Milan Ministr s Tomášem Zbořilem jsou marodní, ale není to takový přetlak.
Ještě ale mají přijít další hráči z Vítkovic.
S nimi by se asi počítalo, loni tu hráli výborně a není potřeba je zkoušet. Bude dobře, že tu bude víc mladých hráčů, chceme změnit herní styl, aby byl živější.
Budete se podílet i na skládání týmu?
Ne, v žádném případě! To je věc trenérů. Nikdy jsem nezažil, že by někdo rozhodoval o tom, kdo má hrát a jak. Jde spíš o komunikaci při skládání útoků, nebo komu to s kým v minulosti sedělo. Konečné slovo je ale na trenérovi. Není to tak, že bych přišel a řekl, s kým budu hrát. To by trenéři v mančaftu nemuseli být. Ale samozřejmě je dobré, když je v týmu komunikace.
Jako majitel budete zároveň v šatně. Nebojíte se konfliktů, přece jen šatna je hráčské teritorium?
S hráči jsem nikdy neměl problém, a když jsem byl zraněný, tak jsem s nimi chodil trénovat. Kluci mě znají a vědí, co ode mě mohou čekat. Nebojí se přede mnou mluvit, máme kamarádský vztah. Z mé strany není nějaké povyšování, protože mám funkci, a ani bych nechtěl, aby to tak bylo. V tomhle problém určitě nebude.
Jaké místo v šatně na vás připadlo?
Sedím vedle Milana Ministra místo Ríši Brančíka. Kluci si ze mě dělali srandu, že je kabina nová, a tak jsem chtěl vyšoupnout Kubu Bartoně. Ale každý má své místo a já jsem si sedl, kde bylo volno.
Z loňského týmu odešli Richard Brančík i Martin Vyrůbalík, už jste se bavili, kdo bude místo nich kapitánem?
Ne, to zatím není na pořadu dne a myslím si, že to není důležité. Ani nevím, jakým způsobem se tu kapitán volí.
Co když si kabina zvolí vás?
Může se to stát, ale nemám s tím problém, stejně jako když kapitán nebudu. Budu jedině rád, když převezme vůdčí roli v týmu někdo jiný. Mohu týmu pomoci v kabině morálně či jakkoliv jinak. Ale nechci se pasovat do role, že budu tahoun na ledě, jako si mysleli v Brně, že je budu ve dvaačtyřiceti letech táhnout. Chci být platný hráč, ale nechci, aby se ode mě očekávalo, že se vrátím do Olomouce a spasím ji. Tak to v žádném případě nebude. Chci se zapojit do týmu, pomoci, ale nechci mít žádná privilegia. Chci být normální řadový hráč jako ostatní.
V minulých letech chyběl Moře malý kousek, aby se dostala přes hranice semifinále. Může to letos vyjít?
Já opravdu nevím. To, že jsem přišel, přece neznamená, že budeme ve finále. Budeme rádi, když se dostaneme do play-off, a pak se uvidí, jaká bude forma. Je to opravdu ještě daleko, bude to vlastně až příští rok. Opravdu nechci předbíhat, bude tu hodně mladých kluků a hokej by mohl být trochu živější, agresivnější, takže by se mohl lidem víc líbit. Byli bychom moc rádi, kdyby jich chodilo víc, ale bude záležet na tom, jak budeme hrát.
