K hokejistům budějovického Motoru přišel letos v lednu a hned se zařadil mezi hlavní postavy prvoligového celku. Na slovinského 28letého reprezentačního útočníka Roka Pajiče budou trenéři Motoru hodně spoléhat i letos. On sám o tom moc dobře ví.
Připouštíte si před sezonou roli tahouna týmu?
Připravený na to jsem. Chci Motoru co nejvíce pomoci, v rozhodujících momentech bych rád ukázal trenérům něco navíc. Rozhodně chci být jeden z lídrů a nebojím se toho.
Máte už nyní v hlavě například počet gólů či kanadských bodů, které byste chtěl za sezonu získat?
Ne, zatím vůbec. Zatím spíš myslím na to, jak se budeme domlouvat s klukama v naší formaci a jak budeme řešit různé herní situace v souvislosti s tím, jak se posunuly modré čáry. Tam se toho dá vymyslet spoustu, takže spíš přemýšlím o hře, a ne nad sebou.
Na jeden gól proti Spartě jste nahrával v přesilové hře a stál jste na modré čáře. Takto loni často hrál Aleš Kotalík. Teď to bude vaše místo při přesilovkách?
Ne, to byla náhoda, jen jsem puk Vráblasovi (Roman Vráblík) dal nahoru a on to pěkně trefil. My přesilovky zatím ani netrénujeme, pořád je na to čas. Zatím děláme jiné věci, učíme se hrát jednoduše a dávat puky na bránu. Dneska z toho padly dva góly, v Plzni tuším jeden.
Se Spartou to byl hodně dramatický zápas, že?
Byl. Ale myslím si, že první půlku zápasu jsme hráli hodně dobře do té doby, než jsme dostali gól na 2:1. Místo toho, abychom potom udrželi tu samou hru, tak jsme změnili systém. Sparta toho zkušeně využila.
Ke konci utkání začalo padat hodně gólů, přestala fungovat obrana, nebo jste se pořád snažili více útočit?
Samozřejmě, že i když je to příprava, tak každý zápas prostě chcete vyhrát. Zkusili jsme to otočit a dotáhli se až na 4:5, ale pak přišly zase naše dvě zbytečné chyby.
Docházely vám v závěru síly? Přece jen jste hráli i den předtím.
Nechci tady mluvit za kluky, ale já osobně jsem se cítil dobře v obou zápasech. Na Kladně byla už špatná naše první třetina, ale se Spartou jsme měli vstup do utkání dobrý.
Dostat za dva dny čtrnáct gólů je ale dost, ne?
Je! Na jednu stranu je to ale možná i dobře, alespoň se můžeme v klidu podívat, jaké góly jsme dostali a odkud. Uvidíme naše veliké rezervy a budeme mít prostor, abychom je co nejvíce vylepšili. Pořád na to máme ještě měsíc.
Vy hrajete v útoku s Davidem Kuchejdou a Danielem Boháčem, spolupráce vám vyhovuje?
My jsme zůstali tak, jak jsme skončili vloni. Hned, jak nás dali po zranění Aleše Kotalíka dohromady, tak si naše hra sedla. Rozumíme si. Hodně spolu mluvíme, pořád něco řešíme, takže doufám, že to bude lepší a lepší.
V minulé sezoně jste hrál právě s kapitánem Kotalíkem. Zatím to vypadá, že Aleš si dá od hokeje přestávku. Nemrzí vás, že už si s ním nejspíš nezahrajete?
On se tak rozhodl, my s tím těžko něco můžeme udělat. Ale těší nás to, že on sám ještě definitivně neřekl – ne, konec! Trošku doufáme, že přijde a že mu delší pauza může jenom pomoci. Osobně se mi s ním hrálo skvěle, jeden druhému jsme si vyhověli, hodně jsme spolu komunikovali.
