„Nejsem spasitel, ale jen jeden článek z týmu, je nás 33 nebo kolik,“ vykládal gólman po posledním úspěchu 5:1, po němž stojí Piráti výhru od semifinále. „Jsem rád, že jsem v bráně a že se mi daří, ale nepřeceňuju to. Může přijít špatný den a budu zase na střídačce. Jsme tu tři brankáři a každý může chytat.“
Oslavovaný i zatracovaný, Hanuljakova kariéra je jako sinusoida. Střídá Chomutov a farmu Kadaň, loni i Most. Piráti si ho váží, že nebrblá a je vždy připravený, trpělivý a věrný. A i když si koupí jedničku, na Hanuljaka dál pamatují. „V Chomutově jsem dlouho, jsem tam spokojený, nic mi nechybí,“ říká už třicetiletý odchovanec Litvínova.
Když v duelu číslo 2 dostal Kopřiva sedm gólů, trenéři sáhli k brankářské rošádě. „A já byl v prvním ústeckém zápase trošku nervózní, protože byl důležitý. Že jsem i teď k výhře přispěl, tak aspoň k něčemu tady jsem,“ křenil se Hanuljak.
V zatím poslední partii vypadal podrážděně. Chomutov byl dost vylučovaný a také Hanuljak schytal trest. „I já si přidal na konci, trošku jsem si pustil pusu na špacír. Nevím, jestli šlo o taktiku, nebo náhodu od Ústeckých, ale párkrát mi projeli brankovištěm. A já se pořád nemohl domluvit s rozhodčími, jestli tam hráč byl, nebo ne.“
Nerozčílilo ho tedy, že jej ústecký kotel častoval skandováním „sněhulák“. „Někdy to člověk slyší, jindy nepostřehne. Ale kdybych měl věnovat pozornost každé takové věci, nemohl bych chytat,“ mávl rukou.
Ale už ne nad tím, že Piráti mají mezery v defenzivě. „Špatná obrana a fauly, to by nám s jinými soupeři už nemuselo projít. Nesmíme být vylučovaní, a už vůbec ne do tří jako posledně. Naštěstí v oslabení jsme paradoxně bránili výborně.“
