„Jestli si vybavím, jak přesně padly? Samozřejmě, zase tolik jsem jich nedal, takže to vím úplně přesně,“ smál se. „Taky ale řekni, kdo ti je připravil,“ vmísil se najednou do hovoru Minárikův spoluhráče a kapitán Rebelů Roman Maliník. „Jo, jasně. Osobní poděkování patří tady Romanovi, protože bez něj bych vůbec nebyl tam, kde teď jsem,“ culil se dál autor vítězného gólu.
Široký úsměv ve tváři má ostatně téměř neustále. Ani bezprostřední nebezpečí sestupu do druhé ligy mu ho ze rtů nesebralo. „Je pravda, že se směju vlastně pořád. Nervózní moc nejsem. Prostě se snažím hrát co nejlíp a vyhrát. A tak bych chtěl, aby to dopadlo i ve středu v Prostějově,“ přidal přání do nejbližšího duelu.
Proti Šumperku se Rebelové střelecky probudili až v polovině utkání. Dlouho chyběla jejich střelám přesnost. „Ale i takové zápasy musíme zvládat, pokud chceme první ligu v Brodě udržet. Nedá se nic dělat,“ burcoval Minárik.
Nejprve brodský mladík střílel přesně ve 33. minutě a podruhé pak rozvlnil síť za šumperským brankářem Zelenkou osm minut před koncem normální hrací doby.
„Šance jsme měli už v první třetině a v té hře jsme chtěli pokračovat. Jsem moc spokojený, že to nakonec takhle vyšlo,“ oddechl si jeden z hrdinů zápasu. „Teď musíme ještě přivézt tři body z Prostějova. Prostě musíme,“ nemínil diskutovat o jiné možnosti Minárik.
