Mluví o Miloši Říhovi a éře, kdy v Hodoníně mezi lety 1987 až 1991 dohrával kariéru a stal se tam hrajícím asistentem trenéra. Vzpomínky ožily smutnými barvami v úterý. Bývalý kouč národního týmu zemřel, bylo mu 61 let.
Zemřel bývalý reprezentační trenér Miloš Říha, bylo mu 61 let |
Řemeslu, s nímž došel až na střídačky bohatých týmů z KHL a nakonec i reprezentace, se Říha - přezdívaný Pytlák - učil právě v Hodoníně.
„S jeho příchodem se pojí nejlepší doba hodonínského hokeje. Říha byl vůdčí osobnost na ledě i v kabině, pro nás ostatní byl příkladem. Hrál výborně, příkladně pracoval v tréninku, respektovali jsme ho. Myslím, že už tehdy měl ambice mužstvo vést, a byl i dobrým psychologem,“ vybavuje si bývalý obránce Rostislav Dočekal.
Z modré čáry po tři sezony sledoval Říhu, jak organizuje hru. „Signály si určoval on. Tomu, kdo stál za ním, určil místo na modré čáře a pak tam vyhrál buly,“ líčí Dočekal.
Nejen podle něho bylo takřka přirozené, že se z Říhy hned v Hodoníně stal pobočník trenéra. Zdeňku Kepákovi pomáhal jako hrající asistent. Když pak v roce 1991 jako hráč ve dvaatřiceti letech skončil, odešel rovnou na střídačku ligového Zlína.
„Miloš si mapoval tréninky. Bylo na něm od začátku vidět, že to chce dělat. Z Hodonína mohl ještě jít hrát do Rakouska, ale vybral si trenérskou nabídku. Myslím, že si vybral správně,“ uvažuje Dočekal.
Za další rok už Říha stál jako asistent ve Zlíně vedle Josefa Augusty. Jeho trenérská dráha tak definitivně nabrala směr vzhůru.
Janás i Dočekal potvrdí, že než vyrazil sbírat úspěchy do nejvyšších hokejových pater, odvedl Říha v Hodoníně spoustu práce. Na tým prý nepůsobil despoticky, ale uměl s hráči komunikovat.
„Nebyl jsem nejhodnější teenager. Několikrát se mnou vedl hovor, aby mě v hokeji podpořil. Zpětně bych mu za to chtěl poděkovat a vzdát mu čest,“ říká Janás.
Dočekala zase povzbudil v tréninku tím, že ho pochválil za poslední místo při běžeckých testech. „Kabina to zaregistrovala. Pochopil jsem, že když to takhle Miloš udělal, měl bych se zamyslet a dát do tréninku víc. Tehdy mě bavily zápasy, ale na trénování jsem tolik nebyl,“ přiznává současný úspěšný manažer.
Tahoun na ledě, bavič mimo něj
Přestože byl rodákem z Přerova a v Hodoníně strávil „jen“ pět let, vzpomínal Říha na tuto část svého hokejového života vždy s láskou.
„Celé město i hráči v té době strašně žili hokejem. Vytvářela se neskutečná atmosféra, kterou jsem měl hrozně rád. Byla tady parta hráčů, kteří byli vždy ochotni pro hokej v Hodoníně udělat, co bylo potřeba,“ vyprávěl v roce 2014 v rozhovoru pro hodonínský klubový web, když do svého bývalého působiště přijel odehrát exhibici k pojmenování haly na Zimní stadion Václava Nedomanského.
Říha byl jeden z nejlepších trenérů. Muselo to jít strašně rychle, smutní Vůjtek |
„To je prostě nabídka, která se neodmítá. Právě tady jsem se odrazil do role trenéra. Vždy budu vzpomínat na lidi, které jsem tady mohl potkat, vedení a fanoušky,“ řekl.
To už měl za sebou dva trenérské tituly ze slovenské nejvyšší soutěže (oba se Slovanem) a angažmá u čtyř klubů mocné KHL. Přesto na Hodonín nezapomněl.
Nebyl by se v tamním Baníku možná objevil, nebýt nehody autobusu s hokejisty Gottwaldova v říjnu 1983. Říha při ní utrpěl tak těžké zranění nohy, že se více než rok dával dohromady a zhoršilo se jeho bruslení. Proto po kratších štacích ve Vítkovicích a v Zetoru Brno, kde už pobyl jenom jednu sezonu, zamířil do Hodonína do druhé ligy.
Pomohl mu do první ligy, tehdy nazvané 1. NHL, a traduje se, že kdyby tehdy Baník chtěl, asi by postoupil i mezi elitu. „Šéfem na ledě byl tehdy Říha. Měl velké slovo i v kabině, s trenérem Kepákem se podílel na skladbě mužstva. Měl na tehdejší účinkování Baníku v první lize obrovský vliv. Věděl přesně, co chce, a dokázal kolem sebe vytvořit vítěznou energii,“ říká s uznáním Janás.
Coby trenér se Říhovu „velkému světu“ přiblížil v roce 2012, kdy pracoval u mládeže v Popradu. Cestování v rámci KHL ho zavedlo do Petrohradu, kde střídačce silného SKA vládl kamarád Pytlák. Tehdy si promluvili jako trenér s trenérem. „Budu si to pamatovat do konce života,“ neskrývá dojetí Janás.
S jinými přáteli z dávných dob se Říha potkával přímo v Hodoníně. Zavítal tam například v roce 2017, kdy se zúčastnil vyhlašování nejlepších sportovců města. Loni tam dorazil na ples.
„Miloš byl bavič, to se ví. My jsme tehdy za hráčských let byli skvělá parta. Borci ze Zlína jako Leška, Dobiášek, Kořený, Michalovský a další, k tomu my místní. Miloš byl tahounem na ledě i mimo led. Rozhodoval zápasy a po nich se uměl bavit. Pro lidi byl miláček. Díky tomu, co tu prožil, se v Hodoníně cítil jako doma,“ potvrzuje Dočekal.
