„Klub splňoval všechny parametry, které jsem si stanovil. Nejprve jsem preferoval nějaký tým v zahraničí, ale i když tam na jihu nemáte moře, tak je tam vše perfektní. Těžko se nabídka Motoru odmítá, nechodí vám každý den,“ usmívá se nový hráč Českých Budějovic a 30letý útočník Matouš Venkrbec.
„Těším se hlavně na nové kluky v kabině a na trenéra, který je velkou personou českého hokeje. Vždycky je velký zážitek poslouchat někoho, kdo toho v hokeji hodně dokázal. V Prostějově to byl Jirka Vykoukal, teď to bude Václav Prospal,“ popisuje posila Motoru.
Poslední sezona u prostějovských Jestřábů Venkrbcovi moc nevyšla. Odehrál 55 zápasů, ve kterých dal jen devět gólů, a ke konci minulého ročníku se propadal postupně do poslední útočné formace.
„Ale byla to moje chyba, špatně nastavená hlava. Nebyl jsem schopný se posouvat dál, najít v sobě ten správný plamen. Hlavně proto přišel impulz s přestupem, který mi pomůže k tomu, abych se dokázal zase posunout dopředu a abych měl motivaci přesvědčit nejen sebe, že na to zase mám,“ přemýšlí muž, který se v nadcházející sezoně potká v budějovickém týmu se s svým parťákem z prostějovské formace a další posilou Motoru – útočníkem Radkem Prokešem.
V tuto chvíli má Motor na soupisce devatenáct forvardů. O místě v sestavě se tak bude muset tvrdě bojovat. I to Venkrbce v rozhodování neodradilo. „S tím jsem do toho šel,“ říká útočník rázně. „Takový klub si může dovolit velkou konkurenci v týmu a myslím si, že je to jen dobře. Beru to tak, že to je další z věcí, která z člověka donutí vymáčkout maximum, a on pak může překonat své hranice. Budu se snažit, abych se do sestavy dostal, ale samozřejmě vím, že nemám jistého ještě vůbec nic,“ podotýká.
Příprava je jiná
Před pár týdny začala v Motoru letní příprava na další prvoligovou sezonu. Je trochu jiná než ty předchozí. Hráči se připravují sami podle individuálních tréninkových plánů a s osobními kondičními trenéry. Nový tým se poprvé sejde až v červenci. V Česku je to zatím ještě ojedinělá metoda.
„Já už se takto připravuju asi čtyři nebo pět let. Vždy sám, s kondičním koučem nebo jen v malé skupině hráčů. Pro mě to tedy není žádná změna, naopak jsem to uvítal hlavně kvůli tomu, že mohu teď ještě být doma v Olomouci,“ kvituje Matouš Venkrbec.
Přitom nechybělo moc a Venkrbec už devět let nehrál. V roce 2010 se rozhodl s hokejem skončit. „Všechno mi najednou připadalo takové prázdné, trošku nesmyslné. To všechno, za čím se honím, na čem jsem postavil svůj dosavadní život. Na směřování za slávou, úspěchem a penězi. Do hlavy se mi začaly vkrádat pochyby, jestli jsem na správné cestě a jestli tohle všechno vůbec chci,“ popisoval svůj příběh v internetovém projektu Bez frází. Místo hokeje začala Venkrbce více zajímat víra, ale i tak se ke sportu nakonec v roce 2013 zase vrátil.
„Ukončil jsem studium, trénoval jsem děti a bývalí spoluhráči mě přesvědčovali, abych ještě zkusil sám hrát. Zase mě to chytlo. Hlavně teď hokej vnímám úplně jinak než před lety. Když jsem se vrátil, tak jsem věděl, že jsou na světě i důležitější věci, než je hokej. Navíc jsem pak hrál lépe, než kdy předtím,“ vypráví dnes Matouš Venkrbec.
