Po tom, co se v minulých týdnech začalo jednat o vstupu extraligy do města, měl celkem jasno o svém dalším životě: "Možná je lepší skončit takhle než po sezoně, v níž se nedaří."
Vždyť po sezonách strávených ve městě už možná ani neměl chuť ve 34 letech jít za hokejovou obživou jinam a myslel spíš na konec aktivní kariéry. Řízný chlapík však během vydařené přípravy obrátil.
"Nakonec si říkám, proč bych končil, byť to bude úplně někde jinde. Když mě někam šoupnou, jednu sezonu bych si ještě rád odehrál," říká s úsměvem bek, který v hradeckém dresu nastoupil k 622 utkáním dohromady v první či druhé lize.
"Není také jednoduché skončit, člověk přemýšlí i nad tím, co vlastně bude dělat," přiznává Jiří Hendrich, "a navíc - takhle v létě makat na hokej a pak jít do civilního zaměstnání, to by byla zmařená práce."
"Je fakt, že být po téměř třinácti letech zase někde jinde, bude hodně divné, ale nějaká změna u mě třeba nastane. V poslední sezoně už jsem tolik nehrál, ale možná bude příležitost někde jinde ukázat, že hokej ještě umím," vyhlíží příští měsíce.
Už na poslední rozlučce s hráči byl pevně rozhodnutý, že si ještě hokejovou šichtu prodlouží. "I když tam nám z toho loučení bylo smutno. Seděli jsme tam, měli kytaru, zpívali jsme...," nenachází Hendrich slova pro loučení s kamarády a zároveň spoluhráči.
"Teď vůbec nevíme, co bude a jak to bude. Nikdo nám pořádně nic neřekl a také ani nevíme, kam budeme prodaná licence," pokračuje.
Nečeká však, že by dostal šanci porvat se o místo v extraligovém týmu. Spíš vyhlíží nabídku z první ligy. "Když ani ta nepřijde, tak třeba vážně skončím. Ale už mi i lidé z krajského přeboru říkali, jestli bych to nechtěl zkusit u nich. Nějakou korunu by to také hodilo, ale to se ještě uvidí," přemítá o své budoucnosti.
Tu momentálně neřeší. Teď se vydá na dovolenou. "A po letech ani nevím, jak dlouhá vlastně bude. Může se stát, že nás povolají za dva týdny, za měsíc nebo dva," říká Hendrich, "vlastně jsme si kvůli téhle zvláštní situaci nemohli s partnerkou naplánovat pořádnou dovolenou." Hradecký patriot už však ví, jak následující patové období vyřeší.
Na chvíli vypadne z hokejového kolotoče a navlékne si kožený motorkářský mundur. "Vezmu své cestovní enduro, nasednu na něj, ani nevím, kam pojedu, prostě pojedu rovnou za nosem a nebudu myslet na budoucnost a na to, že nevím, kde vůbec budu hrát," má jasno Jiří Hendrich. Až pak ho bude zajímat, kam ho hokejový osud zavane.
