Stal se hlavní tváří nového Slovanu, symbolem obrody ústeckého hokeje. Zlatý olympionik a mistr světa Jan Čaloun. Patriot, v němž se pění krev, když potká zástupce krachující akciovky Ústečtí Lvi.
„Já na ústeckém zimáku bydlel 15 let; táta tady dělal provozního technika. Jestli je tenhle stadion a tohle město pro někoho srdeční záležitost, tak pro mě,“ tvrdí.
Proč se vůbec Ústečtí Lvi dostali do třicetimilionových dluhů?
Sezona v extralize byla náročná. Po sestupu se měl dát rok dva na návrat. A když to nešlo, mělo se zatáhnout za záchrannou brzdu, ušetřit peníze a zkusit to později. Bohužel se tady jelo dál a poslední dva tři roky se už nesehnaly peníze. Přesto byl kádr i padesátičlenný, to mi hlava nebere, to nedělají ani extraligové týmy! Hráči se tu střídali jak ponožky, kolikrát ani trenéři nevěděli, že někdo přijde. Stálo to velké peníze. Hokejisté se kupovali natvrdo, přitom dnes chodí na hostování, na střídavé starty.
Zvládne restart nový Slovan?
Už loni jsme debatovali, zda akciovce licenci na první ligu jako občanské sdružení pronajmeme. Věděli jsme, že něco se děje. Nový klub je podle mě nejsprávnější cesta, jak hokej v Ústí zachránit. Nikdo z akciovky nebyl za hráči, aby jim řekl, jak se věci mají, jak to bude s jejich penězi.
Proč máte na lidi ze Lvů pifku?
Protože hokej se nedá dělat jako byznys. Musíte chtít vychovávat hráče pro A-tým, nadtalenty pro nároďák. Ale jak jsou u hokeje jiné úmysly, není to pro sport správné.
Hrál jste v IFK Helsinky, inspiruje vás finská cesta. Jaká je?
Když jsem do IFK Helsinky přicházel v roce 1998, klub měl stoleté výročí a za každou cenu chtěl vyhrát titul. Udělal maximum, posílil se, zlato získal, ještě dva roky z toho žil, byli jsme druzí a třetí. Pak vedení řeklo dost. Věděli, že jsou v minusu a potřebovali rozpočet narovnat. Ubrali ze sportovních cílů. Tak se má hospodařit. Další titul vyhráli až v roce 2011, po dlouhé rezervě 13 let. Je důležité skloubit sportovní výkon s ekonomikou, jestli nechcete dopadnout jako Lvi.
A ta finská cesta spočívá v čem?
Chci razit tvrdou práci, tu poctivost, tu skromnost, tu pokoru. Ve Finsku jsem se to naučil a posunulo mě to po sportovní i lidské stránce. Finové si na nic nehrají, jsou slušní. A k sobě upřímní. Vědí: Teď na to nemáme, uděláme to jinak. Dávali velkou šanci mladým, v budoucnu se jim to vrátilo.
Mluvíte o skromnosti, poctivosti. Je to v Česku reálné?
Vím, že jsou české podmínky jiné, ale já se za to nestydím. Nedokážu ovlivnit celé Česko a myšlení lidí, ale chci to ovlivnit v tomhle klubu. Aby děti a jejich rodiče věděli, že se můžou dostat do áčka. A ne aby jako dosud z dorostu prchali, protože nikdo netušil, jestli bude mít vůbec šanci za áčko naskočit.
Jak jste se sžil s novou funkcí sportovního ředitele?
Odpoledne trénuju 4. třídu a mladší dorost, tomuhle věnuju čas dopoledne. Mám naplněný celý den, jdeme do toho s nadšením. Pracujeme zadarmo, odměna bude, jen když se to povede. Ale kvůli ní tady nejsem. Opravdu chci něco v Ústí nastartovat. Pohybuju se mezi lidmi, jezdím na golf. A už nechci poslouchat - Jé, u vás v Ústí... Chci, ať nás berou jako seriózní klub.
Co ještě vám na golfu říkají?
Pohybují se tam hodně movití lidé, každý se zeptá na hokej. Většina tvrdí, že do Ústí peníze dávala, ale teď už nechce, že je to černá díra. V tu chvíli je mi jasné, že to tady nebude nic snadného. Naše práce je přesvědčit fanoušky a potenciální sponzory, že chceme jít cestou, jakou nastavili i v Plzni, v Mladé Boleslavi, v IFK Helsinky. Je strašně důležité, aby to přijali.
Jste tváří nového klubu, takže to závisí i na vás. Je to odpovědnost?
Už dvakrát jsem byl u sponzorů pro peníze. Slíbené je mám, nějaké přinesu. Je to pro mě úplně nová role. Nevím, do čeho jdu. Jako když jsem šel hrát první zápas v extralize. Donedávna jsem jezdil po ledě, ale teď obíhám i partnery.
S kým se radíte?
Mluvil jsem s Martinem Strakou z Plzně, se Slávou Lenerem ze svazu, zjišťuju, jak co funguje. Všichni mi říkají, že nejde dělat vedle hokeje byznys. Trénuju tady čtyři roky mládež, od mladších žáků máme strašně moc dětí. Kvůli nim tu cestu nevzdáme. Až dojdou do áčka, budeme mít největší radost. A třeba si v Ústí zahrají za deset let extraligu.
O tomhle sníte?
Chci vytvořit konkurenceschopný klub extraligovým celkům. A nejen to. Třeba naše hala. Zvenčí vypadá hezky, je obalená. Ale kdo rozumí hokeji a vidí kabinu áčka, zhrozí se. Přežíváme. Teď se potřebujeme zachránit, najít silného partnera... a já budu snílek. Možná ten partner řekne, že postaví nový stadion. Panebože, v Chomutově to dokázali, proč bychom to nezvládli ve stotisícovém Ústí? Já dneska usínám a sním o těchhle věcech.
Jenže zatím musíte přemlouvat hráče z akciovky, aby k vám šli.
Je těžké, aby nám věřili. Oni chtějí trénovat, hrát, mít mzdu. Ale po tom, co v Ústí prožili, mají obrovský strach. Plno z nich nevydělává sto nebo dvě stě tisíc, aby přežili, když jim nedáte tři měsíce výplatu. Hráli tu kluci za 12 nebo 25 tisíc. Volají mi, já vysvětluju, jak je to s novou společností. Už nám věří a my je nechceme zklamat.
Je minulost Lvů přítěží?
Nám zastupitelstvo neodhlasovalo dotaci 2,5 milionu. Kvůli tomu, co se tady dělo, někdo může mít problém s hokejem a nezvedne ruku. Já jako patriot říkám, ať je tady hokej, basket, fotbal, volejbal. My spolu nesmíme soupeřit. Je to jedno město, musíme si fandit a magistrát ať podporuje všechny. Já fotbalistům přeju, líbí se mi nový stadion, chci, aby hráli první ligu. Aby tohle město kvetlo a nešlo to tu od deseti k pěti. Nebo spíš od deseti k jedný.
