Takže vyřazení v předkole od Olomouce už přebolelo?
Pro nás je důležité, že jsme pro to udělali maximum. Kluci si sáhli na dno, více jsme ze sebe nedostali. Mrzí nás to, protože jsme vstoupili do série dobře a při troše štěstí jsme mohli vyhrát v Olomouci oba zápasy. Byli jsme silnější. Doma to tak paradoxně nebylo a teď můžeme hledat detaily, co by kdyby. Žádné kdyby ale není. S odstupem si člověk bere hlavně to pozitivní.
Byla zlomovým momentem série nevyužitá přesilovka pět na tři v prvním domácím zápase, po níž Olomouc hned vyrovnala na 1:1?
Bylo to velmi nepříjemné. Tohle se nedá vymyslet ani v americkém filmu. Šťastný nahrával dozadu naslepo, Bukarts měl zlomenou hůl, protihráč skočil na led z trestné... Celá série byla o jednom dvou gólech. Oni využili tři přesilovky, my žádnou.
Máte za sebou první celou extraligovou sezonu. Byl to velký rozdíl proti minulé?
Hlavně v zodpovědnosti, protože loni jsme do toho s Larrym (druhý trenér Martin Hamrlík) skočili v půlce sezony a museli jsme ji dodělat, jak byla. Teď jsme měli příležitost vést celou přípravu a do jisté míry si poskládat kádr, byť omezeně.
Nezávidíte trochu kolegům z movitějších klubů, kteří mají větší možnosti při shánění posil?
Ne. Není to zase tak jednoduché. Podívejte se na týmy, které výrazně posílily, jak dopadly. Znovu se budu vracet k tomu, za čím jsme si s Larrym stáli – vsadili jsme na soudržnost, týmového ducha. Velká část kluků tady vyrostla. Motiv byl jiný než peníze, což není vůbec málo. Za peníze si koupíte hráčskou kvalitu, ale ne nasazení, bojovnost na krev. Podívejte se na fotbalovou Spartu, která utratila pomalu půl miliardy korun. Že máte nejlepší hráče, neznamená, že máte nejlepší tým. Jasně, dovedu si představit, jak bychom tým doplnili. Omezení bylo ale svým způsobem ku prospěchu, protože nevznikaly žádné problémy v mančaftu.
Ani když jste se v listopadu rozloučili s Rihardsem Bukartsem? Nebáli jste se, že to může rozhodit jeho sourozence Robertse?
Viděli jsme ho na mistrovství světa. Shodli jsme se, že přijde. Dávalo to logiku. Mysleli jsme si, že by mohl být dobrým přínosem. Že bratři Bukartsové budou postrachem extraligy. Bohužel Rihards předpoklady nenaplnil. Pak vyvstala kardinální otázka, jak se zachová Roberts. Zachoval se jako profík, dohrál sezonu se ctí a na maximum. Ani po odchodu to pak Rihardsovi nešlo, takže to z naší strany nebylo špatné rozhodnutí.
Jak jste na tým působili, když byl před startem sezony pasován za účastníka baráže?
Základ byl, jak se k tomu postavili sami hráči. Starší kluci jako Veselý, Žižka nebo Kubiš mohli utéct a říct: My jsme si slávu užili, užijte si to sami. Za to jsme si jich vážili. Proto jsme cítili, že tým má sílu. Začátek byl těžký. Všude o sobě četli, jací jsou průměrní extraligoví hráči. To se nám podařilo změnit a dnes se můžou porovnat jejich výsledky s těmi slavnými. Dokázali, že hokej umí hrát dobře.
Ani vám se příliš nevěřilo. Co s vámi dělalo, když jste si přečetl, že budete jedním z nejdříve odvolaných trenérů?
Je to nepříjemné, když o vás někdo takhle píše a neví nic. Říkám si: OK, komentujte, ale mělo by to mít nějaké racio. Je to neseriózní a myslím, že to ubližuje spoustě lidí. Jsem rád, že jsem se v téhle anketě nedostal ani na bednu.
V jednu fázi vás přitom odvolávali i zlínští fanoušci. Co se vám honilo hlavou?
To mě překvapilo. Snažili jsme se změnit herní projev a spousta lidí si toho všimla – i kolegů trenérů, což nás těší nejvíce. Ať už jsme hráli cokoli, nikdy to nebyla nuda. Zápas, o kterém se zmiňujete, jsme doma s Boleslaví prohráli jednoznačně, na ledě to tak ale nevypadalo. Člověka pak mrzí, když to tak lidé nevnímají. Bylo mi líto hráčů. U nás všeobecně chybí klubová věrnost jako v zahraničí, kde jsou zarytí klubisti a nefandí jenom, když se daří. My si vážíme fanoušků, kteří sem chodili, že si koupili permanentky, když jim bylo podsouváno, že to nemá cenu. Ale jsme zklamaní, že návštěvnost poklesla. Nemůžeme pro to udělat nic jiného než hrát, aby je to bavilo, aby tam byl nějaký náboj. Jsem přesvědčený, že nábojů v sezoně bylo docela dost.
Kdo z hráčů udělal největší progres?
Velmi příjemným překvapením byl Ralfs Freibergs, který přišel v létě jenom na zkoušku. Nakonec byl třetím nejlepším bekem v extralize. Je potěšující, že zůstane, protože mohl mít jiné nabídky. Je to bezvadný kluk do týmu. Zadní řady s ním kvalitně vyztužil Kuba Ferenc. Byla to pro něho první extraligová sezoně. Nevěděli jsme, jak ji zvládne. Prosadil se svými výkony. Vynikající sezonu měl Zdeňa Okál. Tondu Honejska se podařilo vrátit v produktivitě o čtyři roky zpátky. Kašíka chválit nebudu, toho jsme chválili celou sezonu. Byl vynikající. Měl nejvíce zásahů, nejvíce střel. Bylo obrovské štěstí, že se mu vyhýbala zranění, nemoci.
Smlouva vám končí v dubnu, novou jste ještě nepodepsal. Máte chuť pokračovat?
Samozřejmě, že ano. Proč ne? Zvládli jsme sezonu dobře a víme, jak bychom chtěli pokračovat dál. Je na vedení klubu, jak se rozhodne. Telefon mám zapnutý i v noci. (úsměv)
Pokud zůstanete, budete se muset pravděpodobně vypořádat s odchodem nejproduktivnějšího hráče týmu – Bukartse.
Byla to jeho nejlepší sezona v extralize, odtáhl ji. Teď nemáme těžkou hlavu, jak se dá nahradit. Projel jsem si statistiky a je vidět, že s hráči se dá udělat hodně.
Jako trenér jste na ně hodně přísný, nebo spíše demokrat?
S Larrym jsme to měli rozdělené jako policajti. Já jsem ten zlý a on hodný. Hráči jsou dospělí lidé a snažíte se držet vztahy korektní. I když někdy musí být kritika přísnější.
Martin Hamrlík často vtipkuje. Zkoušel to i na vás?
Jsme kamarádi, takže zkoušel. Různě jsme se dobírali. Atmosféru to odlehčilo. Zvláště na začátku, kdy se tolik nedařilo. Pomáhalo to.
