„Konečně se na mě usmálo štěstí, protože v základní části jsem dost tutovek neproměnil,“ říká sebekriticky Klhůfek.
V úvodních dvou duelech předkola strávil na ledě průměrně 9 minut, z minima vytěžil maximum.
„Přijal jsem roli ve čtvrté lajně a je mi to v zásadě jedno. Jsem rád, že se dostanu na led, a góly jsou plus,“ nestěžuje si na menší vytížení. Jeho branky v síti slovenského reprezentanta Konráda nebyly náhodné.
Poprvé ho chladnokrevně překonal z bezprostřední blízkosti střelou pod víko, podruhé si vyjel zpoza brány s obráncem na zádech a procedil ho z otočky ránou švihem.
„Kdyby mi někdo před 14 dny nabídl, že dám nějakého šmudlu, tak bych ho vyměnil za cokoliv jiného,“ je Klhůfkovi jedno, jak góly padly. Hlavně že padly.
Větší část sezony se protrápil, po olympiádě šla jeho forma strmě nahoru. Ve třech zápasech po pauze zaznamenal tři asistence, proti Chomutovu ho byl plný led.
„Olympijská přestávka mi hodně pomohla,“ přiznává Klhůfek.
V Tatrách si vyčistil hlavu, především ale ulevil přetížené noze, s níž musel loni na operaci zlomené čéšky, již mu lékaři spojili dráty.
„Do té doby jsem noze nedal pořádně odpočinout. Možná jsem začátek sezony trochu uspěchal,“ připouští Klhůfek, který v sezoně doháněl manko z přípravy. „Úplně jsem přišel o stehenní sval. Až teď se konečně můžu soustředit jenom na hokej a nic mě nelimituje.“
Psychicky ho navíc rozhodilo, že nenavázal na předchozí dvě podařené sezony ve Zvolenu, kde ve slovenské extralize posbíral 102 kanadských bodů.
„Nepředváděl jsem takové výkony, které se ode mě čekaly a které jsem od sebe čekal sám,“ přiznává. O to více ho těší střelecké vzepětí posledních dnů. „Předtím jsem se moc nezapojoval. Spíše jsem se vezl. Klukům se ale povedla perfektní sezona.“
Díky tomu si může poprvé v kariéře zahrát play off v rodném Zlíně, odkud odešel před osmi lety do Slavie Praha.
„Doma je to něco jiného.“
