"Ale místo toho jsem se dostal do šance. Najednou jsem měl klapky na očích a zkoušel to do brány procpat. Vyšlo to!"
Váš gól vzešel z nádherného sóla. Jak jste se k němu odhodlal?
Pravda je, že takový gól jsem dal naposledy v žácích. V první moment jsem to chtěl dát Bedýnkovi (Bednářovi). Jenže on trochu zpomalil, zařval na mě, ať jedu. Tak jsem to nakopnul. Do brány to prošlo se štěstím. Že je to gól, to jsem si uvědomil, až když na mě naskákali kluci.
Chvíli potom vám to málem vyšlo podruhé.
Byla to úplně stejná situace, jen z druhé strany. Akorát mě soupeř trochu víc zahákoval, takže jsem to už bekhendem nezvednul.
Nekrotili vás pak trenéři, abyste to s tím útočením tolik nepřeháněl?
Až jsem se divil, že ne (úsměv). Vláďa Růžička se mi do hry vůbec neplete. Až ke konci mě třeba upozorní, že v přesilovkách tam už nemám chodit.
Nebyl jste překvapený, jak nedůsledné byly Pardubice v obraně?
Určitě. Ale za tímhle můžeme hledat i naše užší kluziště. Když na vás visí hráč, nic s tím neuděláte. Oni k nám přijeli jako mistři světa a na to taky doplatili. S námi je to tak, že budeme bojovat v každém zápase. A tím to zlomíme.
Proč vám přišli jako mistři světa?
Připadalo mi to už při prvním střídání, udělali za něj dvě úplně zbytečná zakázaná uvolnění. Napadlo mě: Pardubice, takový mančaft, tohle přece není možné. Asi si mysleli, že to půjde samo, že to odehraje někdo jiný. Bylo nám to divné. My začátky taky nemáme nijak zvláštní, ale tohle bylo strašné překvapení.
Je možné, že vás soupeři podceňují?
Možná ano. Ale čím budeme hrát líp, tím to bude těžší. Tím se bude tahle naše výhoda zmenšovat. Musíme prostě sbírat body, dokud to jde.
