Za pět roků na Hané dovedl podceňovaný mančaft, jemuž experti opakovaně předvídali záchranářské starosti, třikrát do čtvrtfinále, v sérii s Plzní byl jeden mač od semifinále. A teď po těsné porážce s Vítkovicemi 2:3 na zápasy musel vstřebat konec sezony. I konec na střídačce kohoutů, neboť od příštího ročníku má po úspěšném Václavu Varaďovi převzít Třinec, jenž vyhrál titul poslední dva roky.
Varaďu má v Třinci nahradit olomoucký trenér Moták. Bez komentáře, říká |
Takové jméno si 57letý slušňák v elegantních brýlích v Olomouci udělal. Přitom než vytvořil rovnocenný tandem s majitelem klubu Janem Tomajkem, působil jen jako asistent – ve Spartě, Vítkovicích nebo u české reprezentační dvacítky. Dělal pomocníka Marku Sýkorovi či Josefu Jandačovi. Až po padesátce se stal hlavním trenérem, jehož teď respektuje celá extraliga.
A hlavně hráči. Když jim v šatně pustil Nabucca, pochod Židů z Verdiho opery, pobaveně koukali.
To po porážce 1:3 ve Vítkovicích smutek v šatně potlačoval popový song Aj tak sme stále frajeri.
Až po padesátce se Zdeněk Moták stal v extralize hlavním trenérem. A respektovaným. Natolik, že od příštího ročníku povede šampiony.
„A bude tam hrát dlouho, hodně dlouho. Jsme malý klub, klubíček, s nejmenším rozpočtem, a přesto tu několik let jedeme bomby,“ vykládal hrdě Moták. „Klukům jsem po zápase řekl, že je čest je trénovat.“ Ač odchod do Třince oficiálně nikdo nepotvrdil, v hokejovém zákulisí platí za hotovou věc.
Chvilka bez motání Motákem. Krejčí táhne Olomouc jako útočník, bek i kouč |
„Je možné, že to byl můj poslední zápas v Olomouci,“ připustil. Načež se za pětiletkou v plechovém zimáku ohlédl: „Krásná kapitola v životě. Pět hezkých let s fantastickými lidmi. Co ti kluci dokážou... Já jim jen říkám návrhy, co mají dělat. Když je neplní, občas prohrajeme, když plní, občas vyhrajeme. Pět let bylo úrodných.“
I Motáka posunuly. V tomto ročníku poznal, jaké to je koučovat centra Davida Krejčího, hvězdu první kategorie, jež se vrátila z Bostonu.
O to víc jej mrzelo, že z toho nebyl pronikavý úspěch. „Bohužel, s Krejčou se postup nepodařil. Že je ale výjimečný hokejista, předvedl všem. Nejen jemu děkuju, obohatil mě i všechny,“ podotkl. „Tady si nikdo nikdy nehrál na hvězdu. Ani David Krejčí, Braňo Konrád nebo dřív Zbyněk Irgl.“ Vítkovice měli na lopatě. Stačilo, aby ve čtvrtém zápase doma neztratili v závěru dvoubrankové vedení. „Nemyslím, že se tam série lámala. Jednou jsme vyhráli a prohráli doma i venku. Rozhodl pátý zápas, my sportovně prohráli, lepší než prohrát něco v životě,“ hodnotil Moták tradičně s lidskostí sobě vlastní. „Vítkovicím děkuji za sérii. Přitáhla diváky.“
I v řinčivých bitvách si dokázal zachovat nadhled. Originálně glosoval dění na ledě. Třeba když si proti Vítkovicím vzal ve třetím zápase u střídaček v oddechovém čase hlavní slovo Krejčí a pak dal vítězný gól. „Někdy je lepší to nechat na nich, než to ještě motat Motákem dvě minuty před koncem.“
I proto s ním reportéři rádi mluvili. Snad jedinkrát byl na tiskové konferenci skutečně naštvaný, a to když umravňoval mladšího trenérského kolegu Jakuba Petra, který mu během utkání vulgárně nadával. To Moták dává formulkám o respektu pravý význam.
„Výborný trenér a fantastický člověk,“ kývne brankář Branislav Konrád. „Držím mu palce, jde asi do kvalitnějšího týmu. Ať se mu daří, pět let v jednom klubu je v dnešní době vynikající.“ Zkušený útočník Rostislav Olesz doplnil: „Kdo by mu nepřál angažmá v Třinci, ve velkoklubu? To je český Real Madrid. Kdo mu to nepřeje, ten mu to závidí.“ Teď si Moták chvíli vyčistí hlavu. Se ženou možná zajdou na Janáčkovu filharmonii v Ostravě, kde mívají předplatné, dají si výšlap do hor a pak vstříc nové výzvě.
Dosud největší.
