Po dopoledním tréninku, kdy dal olomouckým hokejistům pořádně zabrat, seděl v trenérském kamrlíku a ještě studoval sestřihy z mistrovství světa.
„Inspiraci hledáme všude,“ říká Zdeněk Moták, který po konci zkušeného kouče Venery povede Hanáky v extralize po boku se šéfem klubu Janem Tomajkem.
Poznatků jako asistent posbíral už spoustu. Působil u mládežnických reprezentací, ve Spartě byl s Josefem Jandačem, učil se také od Marka Sýkory.
„Ale vždy jsem šel svou cestou,“ říká 54letý prošedivělý trenér.
Po dvou hodinách tréninku jste hráče ještě nechali běhat do schodů s činkami. To jsou galeje!
Nejsou!
Já bych padl.
Sám jsem si to zkoušel a není to sice žádná sláva, ale oni jsou zvyklí. Jsme tady proto, abychom udělali práci, kterou zúročíme v sezoně.
Nejbrutálnější část přípravy?
Neřekl bych. Ano, blížíme se pomalu k finiši, už vidíme světlo na konci tunelu přípravného období. Je to těžké, ale naše filozofie je taková, že důležitý bude srpen, předzávodní období. A pak základní část.
Hráči si hrábli už při výbězích ze Samotišek na Svatý Kopeček.
Je to také o hlavě. Když tělo nemůže, hlava musí dát ještě další a další impulz. Před začátkem závodního období si každého otestujeme a poměříme hodnoty s těmi, které měl loni, jestli se posunul. Jestli dopředu, tak to bude v pořádku. Jestli ne, tak to v pořádku nebude a bude muset pracovat o to víc v srpnu.
Kdo je největší vytrvalec?
Není to jen o vytrvalosti, potřebujete mít také rychlost, sílu. Hráči musí umět ovládat své tělo a mysl.
Po třech letech skončil Zdeněk Venera, jeho kompetence jste si rozdělil s Janem Tomajkem. Nechybí třetí trenér?
Myslím, že nechybí. S Honzou hodně komunikujeme, přípravu děláme spolu. Je trošičku jiná, ale ne až tak moc. Méně hrajeme, ale zase když se hraje, tak to má úroveň. Chlapci se snaží i ve florbalu nebo basketbalu jít na doraz. Z přístupu, který tady byl vždycky výborný, máme radost.
Hráči neremcají?
Musím to zaklepat. Možná remcají, když vyjdou ze šatny, ale mám velice dobrý pocit a byli bychom rádi, kdyby to takhle pokračovalo.
„O Mikúšovi jsme moc nepřemýšleli. A Bucovi to u nás zkrátka nesedlo.“ |
Už jste si s Janem Tomajkem utřídili kompetence? Bude mít jako majitel klubu hlavní slovo?
Je to o komunikaci. S hráči chceme hodně komunikovat, chceme, aby mluvili oni s námi. Je to velice důležité. I výstup z klubu s vámi novináři, s fanoušky.
Dobrá, ale když se budete třeba přít o konkrétním místě v sestavě, tak kdo to rozsekne?
Musíme se shodnout.
Ani v manželství se vždycky neshodnete...
Samozřejmě a pak je třeba, aby někdo udělal lehký ústupek. Hraje ten hráč dneska špatně, já si to nemyslím, ale udělejme rozhodnutí, které musí být ku prospěchu týmu. Nemyslím si, že by měl být problém.
Čili Olomouc má dva trenéry se stejnými kompetencemi?
Prostě jsou dva trenéři, kteří se o tom budou bavit a pochopitelně se mnohdy neshodnou. Ale výstup musí být pro mužstvo. Abychom hráli pěkný hokej pro fanoušky a my získávali body.
S Janem Tomajkem jste si sedli?
Nemáme spolu žádný problém.
V Olomouci máte za sebou první sezonu. Jak vás práce baví?
Baví. Práce je všude stejná. Ať už jsem byl v takovém nebo makovém týmu, vždy to bylo o komunikaci. Třeba na Spartě byl hlavní trenér Pepa Jandač, ale vždycky přišel a říkali jsme si názory. Spolupráce byla úspěšná. Ve Vítkovicích s Mojmírem Trličíkem stejné.
Jaké sestřihy z mistrovství světa jste pozorovali pro inspiraci?
Každé mužstvo hraje jiným způsobem, ale z každého se dá něco vzít. Nechci říct, že budeme hrát jako Kanada nebo naši, ale budeme se snažit týmu vtisknout tvář, abychom byli spokojeni my i fanoušci.
Moderní hokej je hlavně o bruslení, aby byl živelný a všichni bránili i útočili, souhlasíte?
Ano, ale musíte mít noty, hráči musí vědět, jak se chovat v krizových situacích, které nastanou na celé ploše. Musíte hráčům dát návrhy, aby si s z nich vybrali nejlepší řešení pro danou situaci.
Jaký je váš trenérský vzor?
Spolupracoval jsem s mnoha trenéry – Markem Sýkorou, Laďou Stránským – staří hokejoví bardi, u nich jsem se učil. Ale vždycky jsem měl na hokej vlastní názor a chtěl jsem si to udělat podle sebe.
A to je?
To jste říkal dobře – základem je bruslení, maximální nasazení a ochota obětovat se pro mužstvo.
S tímto jste mohli být v uplynulé sezoně spokojeni. Ale obrana stárne. Nebude v tom handicap?
Víme o tom. Byl jsem překvapený, jaká úroveň obránců tady je. Kluci jsou tvární, dají si říct. Nezáleží na stáří nebo mládí. V loňské sezoně hrál výborně mladý Kuba Galvas, vyhrál se až k soustředění národního mužstva. Ale kvalitně hrál i jeho otec nebo Martin Vyrůbalík. Uznávám, že mladí potřebují dostávat víc šancí, aby se mohli zdokonalovat. Ale když bude hrát starý obránce dobře, není důvod, aby byl měněn. Obranná hra není hra obránců, ovšem celého mužstva. Pak je tam jeden individuální sport – to je brankář.
A toho máte výborného. Oddechl jste si, že Konrád zůstal?
Brankář je základ. Jestli chcete něco vyhrát, musíte mít kvalitního brankáře. Braňo je jistota, když se hráčům něco nepodaří, mají za sebou velice kvalitního brankáře.
Olomoucký brankář Branislav Konrád zasahuje.
Nebyl ale přetěžovaný? Dohrával se zraněným kolenem. Budete to po příchodu Jana Lukáše řešit jinak?
Budeme. Honza Lukáš přišel se záměrem, aby nám pomohl, pomohl i sobě a také Braňovi, protože porce 52 zápasů je strašně velká. Prostor, aby Honza Lukáš dokázal, co v něm je, dostane.
Druhým pilířem týmu je centr Jan Knotek. Dozrál v lídra.
Už teď je stavební kámen. 31 roků je optimální věk, byli bychom rádi, kdyby navázal na loňské výkony a ještě kousek povyskočil. Chceme, aby hráči neměli maximum dané, ale posouvali se kupředu.
Kostru týmu jste udrželi. Až na útočníka Jana Eberleho, který odešel do Plzně. Mrzí to nejvíc?
Ano, ale doufáme, že se nám podařilo chlapce, kteří odešli, nahradit. Vytipovali jsme hráče, kteří se hodili do šatny i na led, byli bychom rádi, kdyby se do mužstva etablovali a jejich výkonnost stoupala. Ebíka nám je líto, ale má to blíž do Kladna, kde bydlí s rodinou. Nezbývá než mu poděkovat za práci, kterou tady odvedl. Ale jako soupeře ho budeme řezat jako každého jiného. Možná že ještě víc.
Olomouc platí v extralize za skromný klub. Do jaké míry jste při výběru posil limitovaní financemi?
Je to o komunikaci nás trenérů a generálního manažera. Víme, že je nastavený badžet na platy a přestupy hráčů, podle toho reagujeme. Musíme se snažit tady z toho mužstva dostat maximum. Anebo ještě více.
Konkrétně: chtěli jste Juraje Mikúše, který v Olomouci už působil, ale upsal se Litvínovu?
Já ho moc neznám, ale po rozhovorech s Erikem Fürstem (generálním manažerem Olomouce – pozn. aut.) a Honzou Tomajkem jsme od toho upustili. Výše platu byla pro nás také limitující. Ani jsme o tom moc nepřemýšleli.
A Dávid Buc? Z týmu jste ho v minulé sezoně vyřadili po špatném začátku, ale pak na šampionátu hrál za Slovensko parádně. Nebylo to ukvapené?
To je zajímavý příběh. Jeho výkonnost nebyla až tak kvalitní na cizince, i když Slováka. Ač jsme se s ním mnohokrát bavili o jeho hře – nejen že jsme mu vytýkali chyby, ale pracovali jsme na jejich odstranění, tak se to u nás nepodařilo. Když ho člověk potom vidí na mistrovství světa, tak si říká, jestli pro to nemohl udělat více, jestli ještě neměl dostat víc šancí. Ale udělali jsme maximum. Přeji mu, ať se mu daří dál, ať si udělá zahraniční angažmá, ale tady mu to nevyšlo. Někde vám to sedne a někde ne.
Předpokládám, že ještě máte otevřený prostor v ofenzivě pro hráče, kteří se neuchytí v elitních týmech Brna či Třince?
Myslím si, že defenzivu máme zavřenou, to se nám podařilo, to je dobrá práce. A do útoku bychom chtěli udělat opravdu kvalitního hráče – střelce do přesilovky. Takový se shání strašně těžko, pro nás bývá mnohdy drahý. Jestli to bude v srpnu, později nebo vůbec... Přemýšlíme o tom.
I vám naskakuje husí kůže, když o Olomouci experti mluví jen jako o betonářích, kteří umí zamknout střední pásmo, nebo to považujete vlastně za pochvalu?
Nemyslím, že bychom loni hráli defenzivní hokej. Tohle mužstvo má na ofenzivní hokej. V určité fázi zápasů to musíte zavřít. Lze to brát jako plus, že je na čem stavět. Když jsem se pozorně díval na finále, tak Kometa byla opravdu v obranné hře vynikající – hlavně v odstoupené obraně a v rychlých přechodech do útoku. Ano, z obrany se vychází vždycky, ale zanďoura jsme nehráli, protože ve spoustě zápasů jsme aktivně napadali a tvořili hru. Husí kůže mi tedy nenaskakuje.
Olomouc se chce posouvat, ale už jen navázat na čtvrtfinále bude velmi náročné.
Vždycky musíte mít pokoru ke kvalitě soupeře. To je nejdůležitější aspekt. Každý klub do toho dává určité peníze. My samozřejmě také chceme vyhrávat, to je na tom to nejlepší, co může být – radost z vítězství. Body musíte sbírat už od začátku. Stát se může cokoli, sezona je dlouhá. Loni se nám zranilo šest obránců, ale zvládli jsme to na výbornou. Musíme chtít se zlepšovat, vyhrávat, posouvat se výš.
Je Olomouc po čtyřech sezonách už zavedená extraligová adresa?
Výsledky, které mužstvo získalo, dokazují, že Olomouc je zavedená značka. Čtyři roky ještě nejsou dlouho. Všechno jsou postupné kroky. Nemůžete po postupu do extraligy chtít hned titul nebo semifinále. Je to hodně o financích. Ale mně v uvozovkách skromnější podmínky vůbec nevadí. Já jsem rád, že s kluky se dá hodně pracovat. Dřinu mám rád, pak je radost z vítězství ještě větší. Olomouc už není podceňovaným soupeřem.
