Ve středu měl Vladimír Martinec svátek. Nedostal k němu příliš hezký dárek. Od vedení pardubického klubu se dozvěděl, že už nebude pokračovat jako trenér dorostu a nebude působit ani u žádného jiného mládežnického mužstva.
Legendu úspěšného klubu takové rozhodnutí mrzí. Na lavičce strávil zhruba 25 let, které dokázal orámovat mnoha velkými úspěchy, a to jak v Pardubicích, tak i u národního mužstva. Ve svém městě dovedl "A" tým dvakrát k titulu, s reprezentací jako asistent vyhrál slavné olympijské hry v Naganu a také byl u zlatého hattricku národního týmu na mistrovstvích světa v letech 1999 až 2001.
Vladimír MartinecNarodil se 22. prosince 1949 v Lomnici nad Popelkou. Už v mládežnickém věku přišel do Pardubic, kde strávil valnou většinu své hokejové kariéry. V roce 1973 získal s klubem historicky první titul. Ještě větší úspěchy sbíral v národním týmu. S ním získal třikrát titul mistra světa. Ze šampionátů si také dovezl 5 stříber a 3 bronzy. Dvě medaile má i z olympiády, kterou vyhrál až jako trenér v roce 1998 v Naganu. Z pozice asistenta kouče se stal třikrát mistrem světa. Jako hlavní trenér získal dva tituly s Pardubicemi v letech 1989 a 2005. |
Jenže nyní se dozvěděl, že jeho metody na výchovu mladých hráčů už nestačí. "Řekli mně, že můj náhled na hokej je prý kvůli věku špatný. Určitě jsem chtěl ještě trénovat. Mrzí mě to. Byl jsem u staršího dorostu spokojený, s klukama nám to fungovalo, tým šlapal. Navíc jsem byl s panem Kusým domluvený, že budu u týmu pokračovat i v další sezoně. Dostal jsem i smlouvu, která měla jeho podpis," říká dvaašedesátiletý kouč.
Není za vaším nuceným odchodem i právě to, že v klubu před měsícem skončil manažer Zbyněk Kusý? Není tajemstvím, že jste spolu dobře vycházeli.
Já pevně doufám, že tohle za tím není. Já se vždy snažil vycházet s každým. Možná to je chyba, ale nikdy jsem se nepouštěl do nějakých ostrých sporů.
Jak jste se vlastně dozvěděl, že jako trenér končíte?
Prostě jsem se neobjevil v nominaci trenérů mládeže na příští sezonu. Zatím jsem se o tom s nikým nijak obšírně nebavil. Obecně mám ale pocit, že o tom rozhodují lidé, kteří o trénování vlastně dohromady nic nevědí.
Ale nějaké důvody jste se musel dozvědět, nebo ne?
Bylo mi řečeno, že kvůli svému věku už nezastávám dostatečně moderní metody. Ty mé jsou prý zastaralé. Na tom se měli shodnout lidé z klubu i ze svazu. Ten má do dění v Pardubicích co mluvit, protože trenéry vlastně platí. Klub funguje jako akademie svazu.
To ale nezní dvakrát nosně. Vy s takovými důvody souhlasíte?
Samozřejmě, že ne. Myslím si, že za tím je úplně něco jiného. Nechci to nějak dvakrát rozebírat, ale mám z toho pocit, že někdo má strach, abych ho zbytečně nezastínil v jeho pozici. Přece jen se mi toho za kariéru docela dost podařilo. Alespoň si to myslím.
Dvaašedesát není věk Dvaašedesát, to určitě není věk, kdy by byl člověk odepsaný a kdy by měl končit. Vždyť dnes už se chodí i do důchodu později. Já osobně si myslím, že u Vládi to při jeho aktivitě neplatí už vůbec. Pro mě byl Vláďa ikonou, byl to můj vzor. A to všechno kolem, co se děje v klubu, to nedokážu posoudit. Něco jsem slyšel, ale co se tam skutečně děje, to opravdu netuším. |
Možná jste málo prodal své výhry. Málokdo třeba ví, že jste byl jako trenér u největšího úspěchu českého hokeje v Naganu.
To máte asi pravdu. Nikdy jsem neměl svého spřízněného novináře, který by mé úspěchy náležitě prodával. Nikdy jsem ani neměl své lidi na svazu, aby za mě bojovali. Možná jsem málo ukazoval prsa a málo jsem křičel, co všechno jsem vyhrál. Jiní to docela umí.
Navíc třeba o vašich titulech s Pardubicemi se mezi fandy traduje, že jste se k tomu vždy jen tak nějak "přimotal".
To jsem také mockrát slyšel. To je přesně ono. Když vyhraje titul jiný kouč, tak je hvězda a odborník. Když ho vyhraji já, tak se mluví o tom, jak by to zvládl s takovým týmem každý a jak si to dirigovali sami hráči. To mě mrzí.
O tom samém hodně mluvil i trenér úspěšných Slováků Vladimír Vůjtek. Čím to?
Jemu je myslím 65. Jsme stejná generace. Hold jsme byli jinak vychovaní, neumíme se tak pěkně prodat, jak to umějí mnozí jiní.
Budete pokračovat na jiné pozici v klubu?
To zatím nevím. Jsem s vedením domluven, že si spolu v nejbližší době sedneme. Oficiálně mám podepsanou smlouvu jako asistent generálního manažera.
Umíte si představit, že byste v klubu úplně skončil?
Velmi špatně. Přece jen chodím na pardubický zimák prakticky denně od roku 1965, kdy jsem do Pardubic přišel. To je skoro padesát roků a to se těžko z hlavy dostává. Mám tady k tomu všemu obrovský vztah, který bych nerad ukončoval. Věřím, že se na nějaké další spolupráci s novým vedením klubu domluvím.
Dvaašedesát. Někde odchod kvůli věku, jinde šance na úspěch   Dvaašedesát je věk, kdy by měl člověk skončit, byť by to byl sebevětší odborník. Tak to alespoň vypadá v případě legendy pardubického hokeje Vladimíra Martince. Přitom mnoho mužů v jeho věku sbírá velké úspěchy. Václav Klaus, 71 let Josef Váňa, 59 let Karel Gott, 72 let Vladimír Vůjtek, 65 let |
