Co konkrétně?
Za těch 23 let, co to dělám, si tělo navyklo na to vzrušení, chce křičet.
Před dvěma roky jste tvrdil: Naše liga je nechutná. Dopředu víte, kdo vás zařízne. V Rusku to bylo jiné?
První dva roky mi to tam přišlo čistší než u nás, možná jsem jen neviděl do zákulisí. V Kazani jsem pochopil, že je to asi všude stejné. Od té doby trénuju jiným stylem.
Jak?
Tolik se nenervuju a po zápase spím dobře. Naučil jsem se spoustu věcí neřešit. Už třeba nesleduji, kdo píská náš zápas, rozhodčí nekritizuju. A ta liga mi teď připadá lepší.
Když vedení soutěže kontumovalo váš zápas kvůli neoprávněnému startu hráče, tak jste se neudržel a o lize jste do novin řekl, že je v ní bordel.
Bylo to nešťastné vyjádření. Už jsem za to zaplatil padesát tisíc. Dal jsem je ze svého. Nechtěl jsem, aby klub platil za můj úlet.
V Rusku panuje přísný režim. Převzal jste něco i do vítkovické kabiny?
Když někomu zazvoní před zápasem mobil, dostane pokutu. Trvám na dochvilnosti. Když nefungují maličkosti, nemůže fungovat nic.
Vítkovice měly špatný začátek, ale poté, co vás nechal slavný mág Copperfield zmizet, jste začali vyhrávat.
(smích) Pomohla nám spíš výměna kapitána. Burger nebyl špatný, ale Pavel Kubina je větší osobnost.
Ve vítkovickém týmu je i váš syn. Dělá to dobrotu? Před šesti lety vám to někteří hráči vyčítali.
Vyříkali jsme si to na začátku a problémy nejsou, teda zatím.
Máte vedle sebe i domy. Netrpíte někdy ponorkovou nemocí?
Ne, doma se nebavíme o hokeji. Vždyť manželka si myslela, že už jsem skončil.
Nebojí se o vaše zdraví?
Snad ne, cítím se výborně. Měl jsem problémy se srdcem, ale už je to lepší. Mám doma měřič tlaku, ale používám ho jednou za rok. Nejsem hypochondr. A když si potřebuju pokecat, zajdu do restaurace U Buroně, mají tam vyhlášené tvarůžky.
Co dál? Ve Vítkovicích máte smlouvu do konce sezony. Toužíte ještě trénovat českou reprezentaci?
Rád bych, ale nikam se nehrnu.
 Hokejový trenér Vladimír Vůjtek (vlevo). |
