Polák už je zase u polských hranic," říká osmadvacetiletý útočník. "Hned se mi vybavily vítězné vzpomínky a jsem rád, že na to navazujeme."
S ním totiž Oceláři zatím jen vyhrávají. Dosud odehrál čtyři duely, v nichž dal dva góly a měl jednu asistenci.
Dříve hrával v Třinci s číslem 24, teď má 64. "Byl tady už jen jeden volný dres, a tak mi ho přišili. Čísla 24 i 53, které bych bral, už kluci mají, a tak jsem řekl: Neřešte to, dejte mi 64 a jedeme na to. Vyhráváme, tak pojďme."
Jak vás přijali spoluhráči?
Úplně v pohodě. Kluci si ze mě hned dělali srandu, že neumím pořádně říct er, takže je to pořád stejné (smích).
Co říkáte tomu, že Třinec s vámi jen vítězí?
Hlavně, aby to pokračovalo. Jsme pokorní a vděční za to, že nám to teď jde. A když nám to vydrží, bude jen dobře.
Nepřinesl jste Ocelářům přece jen štěstí?
Vidíte to. Tomu se musím smát, Bonki (kapitán Radek Bonk – pozn. red.) mi v neděli říkal, že jsem Štístko, Šmíca (přezdívku Štístko měl ve fotbalové reprezentaci Vladimír Šmicer – pozn. red). Ale já jsem Poly, tak nevím...
Před svým návratem do Třince jste zhruba dva měsíce nehrál. Nepřekvapilo vás, jak jste se okamžitě chytil?
Za to jsem moc rád. V létě jsem tvrdě dřel a teď se mi to vrací. Jsem fakt vděčný, že tu mohu být a pomáhat. Navíc pokud se daří týmu i mně, tak je to pecka.
Pořád jste ale v Třinci na měsíčním testu. Je to velký boj, abyste se v kádru udržel?
Jdu trénink od tréninku, střídání od střídání. Snažím se dělat maximum pro Třinec a jsem rád, že se to zatím daří.
Je jiné bojovat o místo v Třinci, nebo třeba v Rize, která hraje Kontinentální hokejovou ligu?
Zkouška je zkouška, ta je všude stejná. Pořád musíte dokazovat, že patříte do týmu, že jste mu platný, a to je všude. Kdekoliv ve světě musíte dokazovat, že jste dobrý.
Minulé dva zápasy nehrál útočník Václav Varaďa. Vytlačil jste ho ze sestavy?
To se musíte zeptat Venci... Ale šel jsem za ním a říkal mu: Dej mi svůj flek a jdi už na toho trenéra (37letý Varaďa je hrajícím asistentem trenéra – pozn. red.). Ne, to je samozřejmě sranda.
Neobával jste se návratu do Třince? Tomu se před vaším příchodem nedařilo. Mužstvo bylo v útlumu, neproměňovalo šance.
Vůbec. Hned, když jsem tu šel, tak jsem cítil z kluků obrovské odhodlání. Věřil jsem, že se to obrátí, protože tady to vždycky bylo dobré. Tak tomu také je. Musíme tak akorát pořád pokračovat.
Za dva a půl roku jste prošel čtyřmi kluby. Stal se z vás cestovatel?
Malinko... Trochu jsem projel Švýcarsko.
Potom západní Čechy.
Tam to znám dobře (narodil se v Ostrově a začínal v Karlových Varech – pozn. red.). Pak jsem se trochu podíval do Lotyšska i na Sibiř, když jsme tam jeli hrát. A teď jsem zase tady. Polák u polských hranic.
Čím to, že jste se v žádném z klubů, jimiž jste prošel, neuchytil?
Seběhly se různé okolnosti. Určitě to ale mohlo být z mé strany lepší. Mám však čisté svědomí, udělal jsem maximum proto, abych se prosadil více. Nevadí, že to nevyšlo, člověk se učí celý život. Hodil jsem to za hlavu a jdu dál.
Co vám působení v tolika klubech dalo?
Poznal jsem jiný hokej, jinou mentalitu lidí, jiný jazyk. V ruské KHL, kterou jsem hrál s Rigou, je náročnější cestování. Všeobecně jsem nasbíral zkušenosti do hokejového i normálního života. Člověk si pak váží toho, co má.
Prošel jste KHL i švýcarskou ligu. Kam byste zařadil tu českou?
Těžko říct. Když jsem tu hrál loni, bylo to jiné. Tato sezona se mi zdá lepší. Švýcarská liga byla o něco výš než ta česká. A ruská je ještě o něco kvalitnější, jsou v ní hodně šikovní hráči. Česká extraliga se ale posunula nahoru, doufejme, že to tak půjde dále.
