Nezapomenutelnou, výjimečnou a srdečnou oslavu devadesátin klubové legendy v neděli uspořádala extraligová bašta a její příznivci v čele s fanklubem Ropáci on Tour.
Tchán Kýhos a zeť Hlava: Šel na mě se sekyrou! Litvínovská rodinná pouta |
„Potvrdili jsme, že hokejový Litvínov je rodina,“ cítil hrdost Jan Švarc, marketingový manažer Vervy, který s nápadem na poctu pro prvního z klanu Kýhosů přišel.
Fanoušci se v den zápasu s Mladou Boleslaví sešli po obědě u Hlinkova stadionu a za čtvrthodinu průvodem dokráčeli ke komplexu zvanému Koldům, unikátnímu kolektivní domu s 352 byty. Cestou vyvolávali oslavencovo jméno a zněly litvínovské pokřiky. V čele nesli slogan proslavený v titulové sezoně: Hlavně se z toho nepos...
Když první, skandovaná gratulace odezněla, Vladimír Kýhos nejstarší k fanouškům černožlutých promluvil: „Nejkrásnější léta jsem zažil v Litvínově, v mančaftu, který mi přirostl k srdci. Kdybych nebyl tak starý, ještě tam jsem!“
Potom nevidomý muzikant Ondřej Krejča rozezněl svoji harmoniku a spustil klubovou hymnu. „Litvínov heja heja Litvínov,“ zpíval dav a Kýhos s ním. „Gól gól gól, dáme góóóóóóóóól.“
Od gratulantů přijímal dary, třeba pugét s bílými a žlutými květinami. Od šéfa Ropáků Jana Ptáčka zlatou hokejku s věnováním zakončeným: „Díky za vše, Kejháku!“
Fanklubu Kýhos podepsal na památku svůj historický, bílo-modrý trikot. Vitální důchodce se všemi žertoval. „Víš proč slavím devadesát? Od mládí jsem nepil, nekouřil, nemiloval!“ rozesmál jednoho z příznivců ve žlutém dresu. I další pobavil: „Kluci, to nejsou vrásky, to jsou jizvy! Já hrál beka, a když ti obři na mě jeli, dali mi ruku takhle k držce.“
Kýhos v tehdejší Jiskře SZ Litvínov nosil céčko i v premiérové sezoně 1959/60 mezi elitou. Mužstvo později také trénoval.
Hokej se v rodině dědí.
Jeho stejnojmenný syn získal jako útočník stříbro na olympiádě v Sarajevu 1984, kromě Litvínova koučoval i Chomutov, Třinec či Kometu.
Nejmladší z Vladimírů Kýhosů hraje v Mostě.
A vnučku oslavence si vzal za manželku současný litvínovský útočník Nicolas Hlava.
Všichni z rodiny, tedy až na Hlavu, chystajícího se na zápas, se po velkolepé narozeninové party vyfotili. „Já nemohl ani mluvit! Tohle byla nejúžasnější a nejkrásnější oslava,“ chvěl se Kýhosovi hlas. „Býval jsem tvrdý chlap, ale u dětí jsem změknul. Mám devět vnoučat a tři pravnoučata.“
Boj o první místo beze změny, uspěla také Sparta. Třinec si zastřílel |
Klub ventiloval nevšední akci jen přes Facebook, aby ji utajil, ale nepodařilo se to. „Nick Hlava líčil, že na domácí oslavě si v sobotu šeptali o té nedělní fanouškovské, ale pan Kýhos na ně: Nemusíte si šuškat, já to vím! Nečekali jsme, že devadesátiletý pan Kýhos sjíždí Facebook. Má ho on nebo jeho manželka,“ překvapilo Švarce. „Ale dojalo mě, jak byl šťastný. I já brečel jako želva.“
A brečel i jubilant, jemuž rukou potřásli z bývalých hráčů třeba Jakub Petružálek, Ivo Prorok nebo Radek Mrázek. Před průvodem smekl kšiltovku na znamení díků.
Devadesát slavil v pátek.
„Léta jsou znát, ale držím se, cvičím. Máme mezonetový byt, ložnici nahoře, takže se musím udržovat. Když jsem byl aktivní, do desátého patra jsem i běhal,“ prozradil nejstarší z rodu, kterého před utkáním s Mladou Boleslaví klub ocenil na černo-žlutém koberci na ledě. Dostal dres číslo 90 a opět slyšel aplaus z ochozů, opět fanouškům mával.
Ještě loni v dubnu ve Vervě trénoval děti. „Dvakrát třikrát týdně jsem chodil na led, schází mi to. Byl jsem stále pohyblivý, dětem jsem to uměl ukázat. Ale cítil jsem, že je potřeba uvolnit místo. Mládí vpřed!“
Nejzkušenější z Kýhosů, byť žertoval o povolávacím rozkazu do nebe, ovšem ukázal, že mladý je stále přinejmenším na duchu.