„Už jsem se aklimatizoval, s týmem jsem delší dobu, byl jsem i na soustředění v Tatrách. Kolektiv je super. Chalani mi pomohli, abych se začlenil,“ vysypal ze sebe čtyřiadvacetiletý Čacho, který před sezonou přišel z Dukly Trenčín.
Na extraligu si ještě počká, tu Oceláři rozjedou 14. září v Plzni. Naplno už skočí do Ligy mistrů. V ní Třinečtí hostí dnes od 17.00 švýcarský Rapperswil a v neděli od 15.00 Mnichov.
„Ligu mistrů budu hrát poprvé. Nevím přesně, co od ní čekat, ale moc se těším,“ uvedl slovenský reprezentační centr.
Už jde do tuhého?
Určitě ano. Chceme uspět i v Lize mistrů. Máme před sebou těžké zápasy. Doufám, že podáme co nejlepší výkony.
Pánik: Na nabídky z NHL už jsem nečekal. V Třinci chci pomoct k dalšímu titulu |
Pro fotbalisty je Liga mistrů splněný sen, je o ni obrovský zájem. V hokeji tomu tak není. Jak ji vnímáte?
Ještě nemá takové jméno, není ve světě tolik populární. Je to taková mladší liga, vznikla nedávno (v sezoně 2014 až 2015 – pozn. red.). Ale i tak je prestiž hrát proti nejlepším klubům v Evropě. Když jsem ji v minulých letech sledoval, byly to kvalitní zápasy. Pokud uspějeme, pomůže nám to do další části sezony.
Co víte o nejbližších protivnících Rapperswilu a Mnichovu?
Mnichov má velmi dobrý tým, vyhrál německou ligu, takže sílu má. Švýcaři mají rovněž velice dobré mužstvo. Ale i my. Doufám, že nám doma pomohou i naši fandové.
Sbíral jste zkušenosti v Södertälje a Jokeritu. Proč jste se před čtyřmi roky vrátil na Slovensko?
Cizina mi toho hodně dala nejen hokejově, ale i celkově do života. Strávil jsem tam juniorské roky a jsem moc rád, že jsem tam mohl být, ale lákalo mě to domů. Už jsem byl v zahraničí dlouho. Vrátit se bylo dobré rozhodnutí. Nelituji. Své zkušenosti jsem zúročil mezi muži.
Předpokládám, že vás k hokeji přivedl otec Viliam, někdejší slovenský reprezentant.
Ano, jsem z hokejové rodiny. Otec trénuje juniorku v Trenčíně. Je takový můj největší fanoušek, ale i rádce. Hodně spolu hokej rozebíráme.
Pomáhá vám, že v třineckém mužstvu je devět Slováků?
S klukama jsem se znal už dříve ze slovenského nároďáku. Vladko Dravecký je takový tatko nás Slováků. Stará se o nás, ale pomohli mi nejen krajané, stejně tak Češi. Jsme jeden kolektiv. Je jedno, jestli jsme Slováci, anebo Češi, držíme spolu.
V Třinci se chci učit, říká Polášek. O konci ve Spartě se dozvěděl z videa |
Jak vypadá taková starostlivost tatka Vladka?
V Třinci je už dlouho. Klub zná nejlépe, vše nám ukazuje. Vysvětluje, jak to tady chodí, je takový lídr, ve všem, ať jde o drobnosti na ledě, ale i mimo něj.
Byl pro vás Třinec jasná volba?
Řešil jsem i něco jiného, ale jak se ozvali Oceláři, hned jsem byl rozhodnutý jít sem. Třinec se neodmítá.
NHL, nebo nějaká jiná evropská soutěž vás neláká?
To vůbec neřeším. Teď jsem v Třinci a moc si to užívám. Jsem velice spokojený. Co bude v budoucnu, uvidíme.
Třinečtí mají čtyři tituly v řadě. Bude těžké na ně navázat?
Bude. Pro mě to je víceméně nová kapitola. Učím se od chalanů, kteří mají ty tituly a obrovské zkušenosti. Těší mě, že s takovými hráči mohu být v jedné kabině. Chci se od nich hodně naučit a snažit se jim časem vyrovnat.
