Je na něm vidět, že komunikace s hráči i veřejností je nedílnou součástí jeho práce. Uwe Krupp nenechává zodpovědnost na pozápasových hodnoceních na svých asistentech, navíc sám přišel s nápadem neformálních setkání s novináři, kdy při kapučínu vypráví nejen o aktualitách ve Spartě.
Ale třeba i o tom, že trénovat původně vůbec nechtěl.
Jako obránce se Krupp prosadil do NHL v dresu Buffala v sezoně 1986/87. V nejlepší lize světa strávil dalších 15 let, postupně si zahrál za New York Islanders, Quebec, Colorado, Detroit a Atlantu. Stanley Cup třímal nad hlavou dvakrát.
Na přelomu tisíciletí se začala jeho kariéra ubírat nežádoucím směrem: zranění zad, operace, tentýž proces se opakoval s kolenem a ramenem. Konec hráčské kapitoly si dnes 53letý trenér představoval jinak.
„V těch letech jsem přišel o hodně iluzí. Sice jsem vydělával vůbec nejvíc v kariéře, ale zároveň jsem nehrál. Nebylo to vůbec šťastné období. Hokej jsem tehdy nesnášel,“ přiznává Krupp.
Jeho v té době 11letý syn Björg se však sportovně potatil, a tak se Krupp starší od hokeje jen tak odpoutat nedokázal. „Člověk, který se hokeje pomalu štítil, zničehonic vedl svého caparta na trénink. Ale najednou jsem z toho měl dobrý pocit,“ vzpomíná.
Zpovzdálí pozoroval bruslící děti, přišel blíž a probral pár nápadů s jejich trenérem. Netrvalo dlouho a v obchodě se sportovními potřebami si už kupoval píšťalku a postavil se mezi děti na led. „Nic lepšího se mi přihodit nemohlo,“ vidí zpětně Krupp.
Naplňovalo ho, že může zužitkovat kvanta hokejových zkušeností a předat je dětem. Dodnes je s některými z nich v kontaktu. Mimochodem, syn Björg reprezentoval na poslední olympiádě v Pchjongčchangu, kde s Německem prošel senzačně až do finále.
Od dětí k mládeži a pak... rovnou na olympiádu
Nová záliba si časem vyžádala povinnost udělat si trenérský certifikát a Kruppovy přítomnosti v Německu tehdy využila národní hokejová federace. Požádala ho, zda by nemohl pomoct reprezentaci do 16 let s trénováním obránců.
„Mělo to trvat týden. Jenže potom následoval kemp osmnáctek a řekli mi: Nechceš si to o týden protáhnout? Jasně, že jsem to vzal. Ale pak následovala i dvacítka!“ směje se Krupp. Roli asistenta výběru do 20 let tehdy odmítl, měl přece jen povinnosti s trénováním prcků v Atlantě.
V sezoně 2005/06 náhle přišlo povolání do nejvyšších pater - Krupp se stal asistentem hlavního kouče mužské reprezentace Grega Posse. Šest týdnů před olympiádou v Turíně ale přijal Poss nabídku z Mannheimu.
„Tak jsem si myslel, že to zabalím a vypravím se zpátky do Atlanty za dětmi. Jenže Greg mi povídá: Ne, ne, řekl jsem jim, že hlavním trenérem budeš ty!“ zaskočil tehdy kolega Kruppa.
„Bez větších trenérských zkušeností, jen z práce s dětmi, jsem najednou vedl německou reprezentaci na olympiádě. Taky jsem si to tehdy moc neužil, byl jsem pěkně nervózní (Německo tehdy získalo dva body a nepostoupilo ze skupiny - pozn.). Ale všichni okolo mi hodně pomohli.“
Hlavním koučem Německa nakonec zůstal až do roku 2011, kdy nastoupil do Kolína nad Rýnem a po čtyřech letech se přesunul do Berlína. Když mu tam letos na jaře skončila smlouva, po telefonátu od Petra Břízy se vypravil do Prahy.
„Vlastně jsem nikdy neměl delší období bez angažmá. Přátelé se mě ptají, proč si nedám oraz, ale já to tak mám rád, a proto to vlastně dělám,“ je pohlcený do své práce Krupp.
A stejné nadšení se snaží přenést i na zbytek kabiny.
