„Od svého nástupu v Oltenu jsem říkal, že pokud bude šance, tak se do Třince vrátím,“ uvedl Jiří Polanský. „Pro mě ty vztahy neskončily. To, co se stalo, už nemohu vzít zpátky, ale nikdy jsem nepřestal být hráčem Ocelářů.“
Na hostování do druhé švýcarské ligy odešel v prosinci po sporech s tehdejším trenérem Vladimírem Kýhosem. Polanskému se nelíbilo, že ho kouč nenechal hrát.
Teď je v mužstvu, jehož trenéry jsou jeho někdejší spoluhráči Václav Varaďa a Marek Zadina. Za svou výhodu to však nepovažuje. „Nečekám žádné úlevy. Naopak. Mohou být ke mně přísnější, což je ale správné. Znají mě delší dobu, takže vědí, co mohou ode mě čekat.“ A to je co? „Jsem tady proto, abych připravil spoluhráčům akci, abych předváděl výkony jako v minulosti. Vše je o práci na ledě, ne o jménu Polanský.“
Zkušený útočník bude v příští sezoně pod velkým drobnohledem fanoušků i šéfů klubu. Tvrdí, že bude mít velkou motivaci uspět.
„Když máte štěstí být v jednom klubu tak dlouho, musíte si motivaci hledat každý rok znovu a znovu. Není to motivace vůči bývalému trenérovi, spíš vůči fanouškům a všem lidem, kteří mě podporovali a dodávali mi energii. Ale i vůči rodině, protože už vím, jaké to je stěhovat se ze dne na den.“
Dodal, že má větší zodpovědnost i ke spoluhráčům. „Nic neodčiním povídáním, ale tím, jak budu hrát na ledě. Aby viděli, že na to stále mám, aby mi znovu věřili, když Polda po devatenácti letech v Třinci udělal průšvih.“
A jak bude vzpomínat na švýcarské angažmá?
„Poznal jsem trochu jiný styl života. Hokej ale nebyl na úrovni české extraligy. V týmu jsme byli jen dva cizinci. Vedení klubu od nás vyžadovalo tisíciprocentní nasazení v tréninku i utkání.“
Polanský tři a půl měsíce v Oltenu považuje za velkou zkušenost. „Když jste cizinec, tak tým na vás spoléhá daleko víc, než když máte mužstvo plné skvělých hráčů, z nichž může kdokoliv rozhodnout. V Oltenu to bylo o třech čtyřech hráčích, kteří měli dominantní roli a tým vedli. Tíha zodpovědnosti byla opravdu velká. Jsem však lidem z Oltenu vděčný, že mi dali prostor.“
