Doopravdy? Rolinek za Pardubice dýchal. Odehrál 545 duelů. Má s nimi titul i dvě stříbra. Neodešel, když klub krachoval. Zadržoval slzy dojetí, když tým předloni jako kapitán udržel v extralize. Podobný kousek zopakoval na jaře, fandové ho zbožňovali.
V Česku se tak nějak stalo normou, že klubové persony odcházejí bez potlesku, podivně, nedůstojně. Když na Spartě nedávno odstavovali Jaroslava Hlinku, vyřadili ho ze sestavy, aby ve čtyřiceti zapracoval na dynamice. Kultovní historkou se stal vyhazov Karla Poborského, jemuž vyhazov z fotbalové Sparty přišel esemeskou.
Rolinek v Pardubicích končí. Byl jsem páté kolo u vozu, stěžuje si |
Rolinkův konec vypovídá i o diletantství pardubického vedení. Dynamo nejprve vyřadilo matadora kvůli zvýšení bojovnosti týmu, byť on sám by proti puku skočil jen ve slipech. Potom si v Pardubicích vymysleli, že odstaveného lídra trápí třísla.
„Natočil jsem o tom krátké video, aby měli kluci v šatně klid,“ vysvětlil Rolinek. Klub mu oficiálně nedal šanci, aby se rozloučil. Objasňoval to ve vzkazu, který na facebookový profil nahrála jeho manželka Darina.
Rolinek potvrdil spory s trenérem Lubinou. Nevrátil se do sestavy ani poté, co Lubinu vyhodili. V Pardubicích už ale není ani Rolinek. Takhle by se osobnosti neměly loučit s kluby, v jejichž dresu se dlouhé roky potily. „Přeju si, ať to kluci zvládnou,“ pověděl Rolinek. „Nejde o mě, jde o Dynamo.“
Jenže teď Dynamo předvedlo, že mu na ikoně tolik nezáleželo.
Prohlášení mého muže ......
