Mobilní telefon mu bez ustání pípá. Gratulace se valí na hokejového kouče Vladimíra Růžičku. Pořád s někým hovoří, čte esemesky. „Devadesát sedm zpráv? To nedočtu ani do Prahy,“ směje se. Je čtvrtek večer, hodina a půl po historickém triumfu Slavie. Trenér vyráží tmavým audi domů do Prahy. Sedí vedle řidiče Petra Březiny, vedoucího mužstva, za ním kouč juniorky, klubový lékař a já. Růžička má za sebou nejnapínavější finále české historie. Sám ho nazval slávistickým Naganem. Ještě před pardubickým stadionem pokuřoval doutník, ochotně si vyprávěl s fanoušky, podepisoval jim hokejky a dresy.