Ve svých čtyřiceti letech je poprvé v roli hlavního trenéra extraligových mužů. V mužstvu si tyká se všemi.
"Nabídl jsem to i mladým klukům z juniorky," řekl Turek. "Pro mě je důležité, když vlezu na led a nakreslím cvičení, aby trénink, jak se říká, praskal ve švech. Když si budete s hráči vykat a budou trénovat na půl plynu, tak je vám to k ničemu."
Jste uznávaný odborník na práci s mládeží. Je rozdíl trénovat muže?
Byl jsem u mládeže devět sezon, měl jsem výsledky, vyhrál jsem tituly, vedl jsem juniorskou reprezentaci, ale že bych byl odborník... Snažil jsme se dělat svou práci jako teď. A ta nynější mě ještě více naplňuje.
Je v tom rozdíl?
Snažím se trénovat vesměs podobně jako u mládeže akorát s hráči, kteří jsou o jednu dvě třídy kvalitnější. V tom je ten rozdíl. Teprve uvidíme, jak se nám bude dařit, jak ty moje metody budou u dospělých fungovat.
Minulou sezonu jste byl asistentem trenéra Rostislava Vlacha ve Zlíně. Měl jste možnost vyzkoušet si vlastní tréninkové metody?
Ano, Rosťa Vlach mi dával dost prostoru, střídali jsme se v trénincích na ledě i na suchu a tam jsem si vyzkoušel, že to může mít úspěch. Ale uvidíme, jak to bude vypadat v Třinci, to je pro mě nový tým. V extralize to je top klub. Dost lidí mi říká, že na rozjezd je Třinec těžké sousto, ale mám rád ten tlak. Jsem zvědavý, jak se to povede.
Musíte být u mužů větší psycholog?
Samozřejmě, ale dělám to pořád stejně. Jdu svou cestou, nekopíruji žádné trenéry. Mám tady těžkou roli, protože přede mnou byl Pavel Marek a za jeho éry Třinec dosáhl největšího úspěchu. Já začínám, ale chci jít vlastní cestou. Určitě to pro mě bude těžká sezona.
Jaká je vůbec ta vaše cesta?
Útočný hokej. A pro ten hráče tvrdě připravovat už od letní přípravy. Je tady šest hráčů ze čtyř pětek, kteří přes léto trénovali sami, ale věřím, že se připravili dostatečně dobře, aby do týmu kondičně zapadli.
V čem jsou vaše metody jiné?
Tréninky jsou do hodiny, jsou kratší, intenzivnější, do maxima. Moje silová cvičení nikde nenajdete, protože si je připravuji sám. K tomu to někdy může vypadat, že nejsem na trénink dostatečně připravený, protože reaguji na daný okamžik, na danou situaci.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že se hokeji věnujete 24 hodin. Jak se to projevuje?
Není to tak, že bych byl zavřený na zimním stadionu a měl hlavu v knížkách, v internetu. Přemýšlím nad hokejem. Na nejvíc věcí přijdu, když jsem sám v bytě nebo v lese. Tam mě napadají nejlepší myšlenky. Když kolem mě chodí moc lidí, není to ono. Netrénuji jen hráče, ale i sám sebe. Plno věcí a metod si vyzkouším na sobě a pak je převádím na ostatní. Dopředu tak vím, co to s tělem udělá. Jenže můžete mít výborně připravený tým, ale přijde jedna nevyužitá šance amůžete prohrát.
Je náročné převést vlastní myšlenky na led?
Není, hráči vše plní, jak mají. S tím jsem spokojený. Každý říká, že když nebudeme první, tak to bude špatné, ale on je to trochu tlak na mě, protože mezi jednotlivými mužstvy jsou minimální rozdíly. Jen jména hokej nehrají, úspěch záleží na momentální výkonnosti hráčů.
V Třinci je tlak obrovský. Vnímáte ho už nyní, navíc po minulé nevydařené sezoně?
Oni vám to zdejší šéfové podají tak příjemně. Tlak je velký, ale zároveň není. Záleží, jak si ho připustím. A já ho chci stáhnout na sebe, aby nedoléhal na hráče.
Když jste před několika roky odcházel ze Slavie Praha, trenér Vladimír Růžička říkal, že je to pro něho největší ztráta. Bylo to pro vás velké uznání?
Bylo, protože mi spousta lidí říkala, že ze Slavie se neodchází, ale vyhazuje. Tehdy jsem ale dostal dvakrát lepší nabídku ze Slovanu Bratislava. Tam jsem dostal tříletou smlouvu, zatímco ve Slavii mi ji pan Růžička dával na rok. Navíc jsem se ve Slavii neměl kam posunout, tam už byl jen nejlepší trenér Vladimír Růžička v mužích.
Co jste se od Růžičky naučil?
Jednání s hráči. Zblízka jsem viděl, že i s hvězdami jedná úplně stejně jako s těmi průměrnými hokejisty. Viděl jsem tréninky, které vedl a které někam směřovaly.
