"Já vím, že jsem mohl přihrát Vlasymu (Tomáši Vlasákovi), který byl v ještě lepší pozici. Ale přiznávám, že v tu chvíli jsem byl trošku hamoun. Viděl jsem už před sebou ten 250. gól a jsem šťastný, že jsem na tuhle metu dosáhl," svěřil se 34letý Pletka po pátečním utkání s Bílými Tygry, v němž dvěma zásahy pomohl k výhře 5:3.
Nejprve skóroval ve druhé třetině z trestného střílení, pak v závěru do prázdné branky při power-play soupeře. Právě dvě trefy mu scházelo k tomu, aby vstoupil mezi vyvolené kanonýry.
Zlobil se na vás Tomáš Vlasák alespoň naoko?
On hned říkal, že by mi to stejně ještě před brankou vrátil. Tímto se mu přesto omlouvám. Ale zároveň jako náš pokladník křičel, že to budu mít hodně drahé (úsměv). Zaplatím rád a samozřejmě počítám s tím, že kluky na něco dobrého pozvu. Ale až v olympijské pauze, teď na to není čas.
Slyšel jste od nich v posledních dnech hodně často, že meta Klubu hokejových střelců je už hodně blízko?
Ale jo, kluci se pořád ptali, kolik gólů mi ještě chybí. I po tom trestném střílení se hned Dudák (Radek Duda) na střídačce ujišťoval, jestli už zbývá pouze jeden. A hned vyhlásil - všechno dáváme na Vencu, ať už nemusí čekat. Ale hlavní je, že jsme zvládli to utkání jako mančaft a máme tři body.
Když jste v závěru skóroval do prázdné branky, hned jste si dojel pro puk k rozhodčímu. Kde bude jeho místo?
Mám takhle pár věcí schovaných. Puk, kterým jsem dal první gól v extralize, první gól v Americe. Dresy, kde všude jsem působil. Zatím to všechno mají rodiče. Ale až postavím barák, tak tam vyčlením prostor na tyhle vzpomínky. Až se budu sotva belhat, sednu si tam se sklenkou něčeho dobrého a budu se dívat.
Když jsme u toho, vzpomínáte si na první ligový gól?
Jasně. Bylo to za Třinec v sezoně 1998/1999 a zrovna tady v Plzni, asi ve třetím kole. Přihrával mi Braňo Jánoš a já překonal Dušana Salfického.
Tak to fanoušci neskandovali jako teď, kdy vám celý stadion po utkání aplaudoval, že?
No jo... Ten můj příchod do Plzně byl trochu hektický, někteří fandové to nemohli přijmout. Ale snad už jsem si tady lidi získal a doufám, že to tak už zůstane. Já jsem tady moc spokojený.
Dokážete z těch 250 branek vybrat nějakou výjimečnou?
Takový gól asi nenajdu. Každý se počítá... A hlavně chci přidat ještě nějaké další a třeba přijde ještě ten, který rozhodne o nějakém velkém úspěchu. Třeba o dalším plzeňském titulu, to by byla paráda (pousměje se). Může to být další meta.
Osobní statistiky jste si za ta uplynulá léta zjišťoval sám?
Všechno mi to vede máma. Od chvíle, kdy hraju extraligu. Píše góly, asistence, vystříhává fotky. A když v televizi začalo Dohráno, táta pořizoval sestřihy. Jsem strašně rád, že něco takového pro mě dělají. Když je slabá chvilka, nedaří se, podívám se na to a hned se nálada zlepší.
Když jste na podzim 2011 jen seděl na tribuně a nevešel se do sestavy Českých Budějovic, byla to ta nejhorší chvíle v kariéře?
Určitě. Tam mě trenér odepsal, na hokej jsem se měsíc a půl koukal a jen trénoval. K tomu jsem se dával dohromady po zranění. Člověk přemítal, co se děje, jestli hokej nezapomněl. Pak si přestanete věřit, puky odskakují, sebedůvěra je pryč. Měl jsem nabídku odejít do Finska, ale Budějky mě nechtěly pustit. Měl jsem černé myšlenky. Psychicky mi hodně pomohl až Dan Landa.
Zpěvák Dan Landa?
Jo, dali jsme se dohromady. Naučil mě hodit za hlavu věci, které neovlivním. Oprostit se od negativních myšlenek. Říkal: Hraješ málo? Tak si užívej každé střídání, nemysli na to, že jsi na ledě málo času. Dodnes si občas zavoláme a vděčím mu za hodně. No, a pak přišel telefon od Jirky Vykoukala...
...který zrovna působil v Plzni.
Přesně tak. Ptal se mě, proč nehraju, a že by o mě Plzeň měla zájem. Bylo to vysvobození, tady se všechno změnilo. V Plzni jsem ožil, týmu se daří, je tady skvělá parta. A loni jsem si splnil i sen o titulu. Za tu šanci jsem vděčný.
Však ani Plzeň si na vaše služby nemůže stěžovat. Máte recept na to, jak se rodí střelec?
Já dával odmala hodně branek, člověk se s tím musí narodit. A záleží na spoustě okolností, na štěstí. A také na spoluhráčích. Já měl štěstí, že jsem měl vedle sebe tvořivé centry. V Třinci Ríšu Krále, v Liberci Andreje Podkonického. No a v Plzni jsem hrál vedle Stráči, Kovyho a teď Vlasyho. To jsou páni hokejisté. A k tomu Dudák na křídle, se kterým jsme si herně vyloženě sedli. O tom to je.
Jak dlouho ještě tahle pohoda může trvat? Dokdy chcete hrát hokej?
Je to o zdraví. To zatím slouží a doufám, že bude sloužit co nejdéle. Dokud bude zájem, chci určitě hrát co nejvíc.
V Plzni? Nebo konec kariéry plánujete v Mladé Boleslavi, odkud pocházíte?
Uvidíme, jak to dopadne. V Plzni mi po sezoně končí smlouva, uvidíme, co bude dál. Pokud jde o mě, já jsem tady maximálně spokojený.
