Tenhle verdikt vyvolal velké emoce. Ostatně, jak jinak, když jde o jméno Duda... V neděli už 34letý forvard znovu naskočí do sestavy Škody v domácím utkání proti Mountfieldu Hradec Králové. "Těším se, to je jasné. Sledovat kluky z hlediště je hezká věc, ale být s nima na ledě je mnohem příjemnější. Pět zápasů, to bylo strašně dlouhé, něco takového jsem v kariéře nezažil. Hořkost ve mně pořád zůstává, ale už jsem se nad to dokázal povznést," říká Duda.
Jenže když se rozhovoří dál, je jasné, že jeho slova znovu vyvolají gejzír emocí...
Pramení vaše hořkost i z toho, že jste se před disciplinárkou neměl šanci sám obhájit, že se rozhodlo okamžitě, ve zkráceném řízení?
Rozhodně. Pokud jde o takový trest, měla by být vyslyšena i druhá strana, mělo by dojít k osobnímu kontaktu. Ale v naší lize si spousta lidí dělá, co chce. Od rozhodčích počínaje, kteří jsou ve velké míře k hráčům arogantní, přes Holého (předseda disciplinární komise) i Pepu Řezníčka (ředitel extraligy). Názor hráčů je vůbec nezajímá, což mi přijde scestné. Těším se, až bude fungovat hráčská asociace a naše práva budou trochu jiná.
Jak se teď, zpětně, díváte na zákrok na brněnského Holce, po kterém přišel tvrdý trest?
Nic se mu nestalo, není zraněný, ten kluk vesele hraje dál. A já jsem byl suspendovaný na pět zápasů... Nechci se obhajovat, ale dostalo se ke mně strašně moc ohlasů. Od lidí z celé Evropy, kteří mi říkali, že pět zápasů za tenhle zákrok je absolutní nesmysl. Bylo by zapotřebí, aby si ti pánové nahoře také sáhli do svědomí. Hodnotili samotný zákrok, nikoliv jméno.
Jenže je jasné, že právě jméno Duda bude v extralize vždycky rozbuškou...
Je to pořád dokola. OK, ale nemůže to být tak, že se někdo jeden den špatně vyspí a udělá jiné rozhodnutí, než by ho udělal o pár hodin dřív. Holý mi dá mávnutím ruky pět zápasů, pak mi není schopný ani vzít telefon, ani zavolat zpátky, aby mi to svoje rozhodnutí alespoň nějak vysvětlil. Přitom ho znám od šestadevadesátého. Přijde mi to neprofesionální. Ale to je ve všem, tohle se netýká jen hokeje, to je problém celé naší společnosti.
Zmínil jste potřebu fungující hráčské asociace. Děje se něco v tomhle směru?
Teď nefunguje. Ale myslím, že Mára Černošek (hokejový obránce) na tom hodně pracuje a od příští sezony by ta organizace měla mít daleko větší váhu. Doufám, že to přijde co nejdříve a budeme mít nějaké slovo. Každý hráč v lize by mohl říci nějakou negativní zkušenost. O to důležitější je, aby hráčská asociace vznikla.
Trpěl jste poslední týdny hodně, když jste Plzni nemohl pomoci na ledě a jen se díval?
Trpěl jsem při utkání se Slavií, kdy mě zase vytočili sudí. Když nám hned v úvodu vyloučili Dvořku a Hollwega na dva plus deset minut. Já mám pro ty rozhodčí jedinou omluvu - oni hokej nikdy nehráli a vědí o něm prd. Takže nedokážou posoudit, kdy bránící hráč sám udělá chybu u mantinelu, špatně se otočí a pak dostane ránu. To prostě nezastavíte. To byl zrovna případ Dvořky, kde se měl pískat spíš faul obráceně. A pak dostane Hollweg za neexistující faul další dvojku a k tomu deset minut za to, že mávne rukou...
Počkejte, dovolil by si to v NHL?
To si pište. Dívám se na ni každý den. Při diskusích s rozhodčími tam „fuck off“ létá ve vzduchu stále. Jenže to je přesně ono, ti rozhodčí se zrovna nad tímhle povznesou, berou to s nadhledem. Vědí, že hokej je o emocích a ten tlak během zápasů je obrovský. Samozřejmě, všechno má své hranice, ale když v NHL přilétne k sudímu třikrát "fuck", vůbec to neřeší. Nepamatuju, že by tam někdo za kecy dostal desítku. Tady jsou sudí většinou arogantní a nedochází jim, že hokej dělají pro lidi hráči, ne oni. Beru, že to mají těžké, to je jasné. Ale ať sníží svoje ego, nechají hráče vynikat a oni ať tomu jen dávají správný směr. A hlavně ať mají na ledě všichni stejný metr, dnes nevíte, co přijde.
Bude pro vás po pětizápasovém trestu složitější rozjet se za soupeřem k mantinelu a srazit se s ním? Nebudete mít někde v hlavě: Zase dostanu flastr?
Musím si dát pozor, aby to bylo čisté. Ale když bude soupeře potřeba dohrát, udělám to. V tom případu Holce se mi lehce odlepily brusle od země, dal jsem do toho sílu. Ale říct, že jsem vyskočil, chtěl někoho zranit!? Nesmysl, pod tím si představuju něco jiného. Tohle je chyba toho kluka, který nekouká okolo sebe a pak se na něj rozjede sto kilo. To stejné by se stalo i mně. Když budu koukat dolů, dostanu pecku i od šedesátikilového kluka a bude to sakra bolet. To je prostě hokej.
Pojďme tedy k němu. Pět utkání jste sledoval plzeňský tým jen z hlediště. Co vám ve hře chybí?
Pořád se na to dívám z pozice hráče, ne jako trenéři. Na můj vkus pořád ještě hrajeme málo přímočaře. Chceme si vyhovět, pak schází víc střelby. V tom vidím náš problém. Gólmani chytají parádně, kluci v obraně to drží, ale my v útoku jsme trošku jaloví. Potřebujeme nějaký zápas, kdy soupeři nasázíme šest, osm gólů a chytneme se. S tím přijde sebevědomí. Pak si věříš, neděláš na ledě jen věci, které musíš, ale dokážeš v pravou chvíli zaimprovizovat. My se od začátku sezony strašně nadřeme, není tam lehkost. Ale bojujeme s tím.
V neděli vás čeká Hradec Králové, velké překvapení soutěže. I pro vás?
Určitě! Klobouk dolů před těma klukama. Čím si v létě prošli a kde se teď v tabulce pohybují. Pro nás je to další výzva, přiblížit se k nim, vyhrát. I my potřebujeme udržet kontakt se špičkou.
