"A teď byl přede mnou nový klub tak hrozně daleko," vzpomíná. Zpráva o trejdu z pražského týmu ho zastihla doma po tréninku, kdy mu zazvonil mobil. "Volal vedoucí týmu, abych rychle přijel zpátky na stadion," říká.
"A to už jsem něco tušil..." Novinu mu tam oznámil kouč a zároveň generální manažer Vladimír Růžička. Byl z toho špatný, po úspěšné uplynulé sezoně doufal, že se ve Slavii usadí.
"Chtěl jsem s hokejem skončit. Co bych ale dělal jiného?" krčí rameny. "Od osmnácti hraju hokej, nic jiného vlastně pořádně neumím."
V dalekém Havířově ale odehrál jenom tři zápasy, pak si ho zavolal manažer: "Uvažujeme o výměně do Litvínova. Bral bys to?" V chmurném rozpoložení to znamenelo pro Rouska vysvobození. Litvínov je kousek od Prahy, vrátí se tedy domů.
Znovu se usídlil v bytě s manželkou a synkem, na zápasy a tréninky do severočeského mužstva dojíždí. Rodinná pohoda se vrátila, herní ale stále postrádá. Střelecky se trápí, ani třetí tým ho v této sezoně nedokázal probudit.
"Asi to chce nějaký ušmudlaný gól, a pak bych se mohl chytit," věří. Říká, že se na to snaží nemyslet, to by se utrápil.
Když o tom ale povídá, vypadá smutně. S takovou krizí nepočítal. "Minulá sezona? Ta byla super," vybavuje si. Do Slavie přišel z Karlových Varů a pod vedením trenéra Vladimíra Růžičky se solidně rozehrál. V devětadvaceti zápasech posbíral šestnáct bodů, sedmi body se pak blýskl i v play off.
Také v průběhu letní přípravy si liboval, v přípravných zápasech nastupoval v prvním útoku vedle Ujčíka. "No a pak na ligu jsem najednou začínal ve třetím," cítí křivdu. Na ledě se trápil, v osmnácti utkáních se mohl na čtyři body. "Zklamal, proto jsme ho vyměnili," zdůvodňoval tehdy výměnu kouč Růžička.
Slavia ho příliš nepodržela, to ho mrzelo. Teď už se nezlobí. Občas se přijede podívat na trénink, popovídá se spoluhráči. Ale více se soustředí na Litvínov. Chce dokázat, že na to má. "Už o mně v novinách psali, že uvadám... Chci to protrhnout. A ještě k tomu jsem přišel za nejlepšího střelce Hrušku, takže nechci zklamat," burcuje se.
