Bývalý skvělý hokejista a kapitán hokejové reprezentace má jasnou vizi: „Chceme a potřebujeme, aby vítkovické hokejisty sledovala plná hala, aby si do ní lidé chodili odpočinout, podívat se nejen na hokej, ale - tak jako v Americe - i povečeřet, vyrazit sem s celou rodinou, s malými dětmi. Tohle je teď můj cíl,“ tvrdí.
Vašim nástupcem ve funkci generálního manažera HCV bude Aleš Pavlík. Proč právě on?
Za prvé hrál hokej, hrál ho dobře a ví, o čem je. Za druhé je mladý a ambiciózní. A za třetí jsem sledoval jeho práci ve firmě, a to, myslím, rozhodlo. Byl problém najít náhradu. Dlouho jsem se díval kolem sebe, rozhodoval se, až jsem vytipoval možné osoby. Rok trvaly pohovory, než se ujasnilo, kdo by mne mohl zastoupit. Aleš Pavlík přesně zapadá do mé představy mladého člověka, který rozumí jak hokeji, tak marketingu, a bude schopný převzít na svá bedra část mých povinností.
Takže si s novým generálním manažerem rozdělíte kompetence a na vedení klubu se budete podílet?
Ano. Svou stávající funkci opouštím právě proto, aby mohlo dojít k rozdělení kompetencí. S novou halou, kterou díky pořádání mistrovství světa v Ostravě máme, se totiž nabízí mnohem větší prostor ke styku s diváky, sponzory… Společně s novým generálním manažerem, jehož firma API bude marketingově zastupovat klub, budeme hledat aktivity, jak úroveň vítkovického hokeje neustále zvyšovat nejen v oblasti hry, ale také image klubu.
Výrazně jste se podílel na konání mistrovství světa v Ostravě. Jak jste s průběhem a zajištěním akce spokojen?
Přestože jsem se během konání zápasů v Ostravě z ČEZ Arény ani nehnul, spal jsem čtyři hodiny denně, byla atmosféra krásná a užíval jsem si ji. Všechno klapalo bez problémů, lidé nám chodili blahopřát, jak máme krásnou halu… Když šampionát v Ostravě skončil, najednou tu bylo prázdno. A smutno. Jsem rád, že se podařilo dostat tuhle akci do České republiky, především do Ostravy, která si to podle mého zasloužila tím, co pro sport dělá.
Považujete úspěšný šampionát za vrchol své kariéry spjaté s hokejem?
Nemůžu říct, že by mistrovství světa bylo mým životním mezníkem. Za ten povazuji například to, že jsem deset let hrál za národní mužstvo, poslední dva roky jsem byl kapitánem reprezentace a hokejovou kariéru jsem zakončil v národním mužstvu jako kapitán v Sarajevu. To byl určitý mezník. Tím druhým byl můj odchod do NHL a pak vstup do HC Vítkovice. Teď mě čeká další – přecházím na jinou pozici. Jen jedno je stejné. Stále se věnuji hokeji.“
Který životní hokejový sen se vám podařilo, nebo naopak nepodařilo, uskutečnit?
Životní cíle jsem si dával postupné. Když jsem začal hrát hokej, mým snem bylo hrát za dorost. Když už jsem za něj hrál, chtěl jsem do prvního mančaftu. Když se mi splnilo i to, toužil jsem po národním mužstvu. Pak se můj sen se jmenoval NHL. I ten se mi splnil. Hrál jsem na mistrovství světa i na olympiádě jako hráč, v hokejovém svazu jsem se zúčastnil několika olympiád a mistrovství světa jako manažer mužstva. Myslím, že více cílů a snů si člověk v hokeji už ani splnit nemůže... A teď mám nový cíl: postavit ve Vítkovicích co nejlepší tým, udělat maximum v daných podmínkách a vylepšit image klubu. Například nám chybí pořádný fan klub, který by měl u nás i své zázemí. Ale to všechno není záležitost jednoho měsíce, spoustu věcí bude mít na starost nový generální manažer.
Jedním z cílů, který jste splnil nejen sobě, ale také sportovním fanouškům, byl určitě i fakt, že se vám podařilo realizovat MS v hokeji právě v Ostravě...
Je pravda, že zájem o pořádání šampionátu mělo více měst. Pardubice, které začaly přestavovat halu, Plzeň by jistě dokázala být úspěšná... Rozhodla má silná pozice v hokejovém svazu v roce 2001, kdy se o celé záležitosti rozhodovalo, i to, že severní Morava byla tehdy hokejově silná - Vsetín vyhrával ligu, Vítkovice a Třinec byly nahoře, Ostrava měla dobré hokejové zázemí. Argumentem bylo i to, že z Ostravy je to kousek na Slovensko, že Slováci, kteří se v té době začali dostávat na špičku světového hokeje, by sem měli blízko. Rozhodlo o tom prostě mnoho věcí, z velké části také přístup města, které dalo garanci Českému svazu ledního hokeje, že upraví jak halu, tak hotel ATOM. Díky mistrovství světa se toho v Ostravě mnoho změnilo k lepšímu, pozvedla se zase o kousek výš a tak to zůstane po několik desítek let.
Teď mluvíte jako politik… Proč jste vlastně do politiky vstoupil?
To byla náhoda. Při volbách v roce 1994 mě napsali kamsi doprostřed kandidátní listiny a řekli, že se nemusím bát, že bych do politiky vůbec vstoupil. Nechal jsem se ukecat, ale volby jsem nesledoval. A v pondělí mi volal tehdejší primátor Evžen Tošenovský, že mi blahopřeje, protože po něm jsem dostal nejvíce preferenčních hlasů a že jsem se dostal na radnici. Jaký to byl pocit? Nechtěl jsem to dělat. A nechtěl jsem se vzdát svého místa. Ale zůstal jsem a asi jsem udělal dobře. I díky tomu se nám podařilo udělat v Ostravě kroky, které vyvrcholily v MS světa. Díky tomu se mi podařilo přesvědčit naše přední politiky, abychom šampionát udělali tady.
Chystáte se znovu kandidovat?
Každé čtyři roky, když jsou volby, jsem na vážkách, zda ano, či ne. Letos budou krajské volby, mám měsíc na rozhodnutí. Dva roky jsem v radě města. Víte, Ostravě se sice říká město sportu, ale tolik, kolik se toho udělalo teď, se neudělalo nikdy. Hokej podpořil politiku a politika pak podpořila hokej a sport v Ostravě vůbec…
Vaše dny jsou skutečně hektické, řídíte se nějakým životním krédem?
Jednou mi jeden lékař řekl: ´když budete chtít být všude, za chvíli nebudete nikde!´ A když se podíváte na můj stůl, uvidíte to množství pozvánek, které mám na každý den, tak ani není možné být všude. Já se však pořád snažím a budu opravdu rád, když se i o tyto povinnosti budu moci podělit s novým generálním manažerem… A mám ještě jedno životní krédo: ´Truhla nemá kapsy.´ Je fakt, že peníze umím vydělat, ale jako každý je umím i utratit. Je třeba si je užít.
A jak celá ta léta vedle „hokejového čerta“ snáší vaše žena?
To byste se museli zeptat jí. Buď MUSÍ mít nervy, nebo NESMÍ mít nervy... Nemá to jednoduché. Ale pokud to se mnou vydrží do září, oslavíme spolu třicet let. Tedy – slavit budeme asi až po skončení sezóny, protože naše výročí vždy vyjde na zahájení extraligy… Vždyť říkám, že to se mnou nemá jednoduché!
