Konečně se dočkal. Petr Ton letos čekal nejen na výhry, kterých Sparta sbírá poskrovnu, ale také na gól číslo 300. Ten přišel v úterním duelu s Libercem.
Možná patřil k těm snazším, padl do prázdné branky, ale rozhodně také k těm důležitějším. Soupeř definitivně kapituloval a Sparta se vrátila do kontaktu se zbytkem extraligy.
Broš vás hned z buly vyslal do středního pásma. Bylo to tak domluvené?
Bylo to trošku mazané, fikané. Ukazoval mi, ať jdu za svého hráče, a tak už jsem věděl, na co myslí. Aby jsem vystartoval po puku a on zůstane s centrem dole. Zároveň jsem ale věděl, že Petr Nedvěd má výborné vhazování, tak jsem nejdřív trochu zaváhal, kdyby se to náhodou odrazilo jinam. Jak ale šel puk do středního pásma, tak jsem snažil vytáhnout nohy z prdele.
Jde si vůbec užít třístý gól za takové situace, v níž se Sparta ocitla?
Asi ne. Možná s odstupem času. Člověk si teďka spíš užívá tři body, které pro nás byly důležité. Samozřejmě ale nezastírám, že jsem si na tu metu nevzpomněl. Do Klubu kanonýrů jsem vstupoval taky proti Liberci. Dneska jsem si tak přál dát i ten třístý gól, aby to bylo jednoduché na pamatování.
Sice jste vyhráli důležitý zápas, ale chybám jste se opět nevyvarovali. Cítíte to také?
Dneska nám pomohla první třetina svou dokonalostí, že jsme v ní neinkasovali. Vůle po vítězství je cítit všude, jenže jak nastoupíme a někdo udělá jenom malou chybičku, tak sebevědomí mizí. Nikdo z hráčů nebyl v takové situaci, v jaké jsme, a je to pro všechny těžké. Proto doufám, že nás lidi pochopí. Ve druhé třetině jsme se takovou pílí a díky přesilovkám uklidnili a bylo to lepší. Jenže v posledních pěti minutách jsme se stejně o výhru báli.
Bude tento zápas tou potřebnou psychickou vzpruhou?
Je to vzpruha z toho důvodu, že máme tři body. Víme, jaká je situace. Někdo říká, že by se na tabulku nemělo koukat, ale já si to nemyslím. Musíme si to uvědomit. Podívat se, že příčky na play-off nejsou daleko, a vyškrábat se tam. Bude to ohromně těžký. My jsme nezapomněli vyhrávat, ale chybí nám sebevědomí. Jestli si někdo myslí, že nebojujeme za Spartu, tak to není pravda. Bojujeme strašně moc.
Vy tedy tabulku sledujete?
Samozřejmě, koukám. Prošel jsem ve Spartě takovou érou, kdy tu působil Marián Jelínek, a ten měl všechno spočtený. Pokud se chce člověk s týmem zvednout, tak musí matematiku používat. Je za námi pořád jenom první čtvrtina a teď víme, kolik výher nebo kolik bodů stačí. Snažíme se myslet pozitivně, na vyšší příčky a šesté místo. Proto já na tabulku koukám, počítám výhry a tak dál. Zajímá mě to, koukám i na ostatní výsledky. Člověk hokejem žije pořád. Je to moje práce a já nedělám, že se mě to netýká.
