Jenže od druhé třetiny už si zakázal se chybou trápit a vyplatilo se. Právě Strapáč zařídil 40 vteřin před koncem třetí třetiny vyrovnání a poslal Vítkovice do prodloužení, kde urvaly i druhý domácí zápas čtvrtfinálové série. "Teď budeme mít víc sebevědomí," tvrdí.
Vyrovnání jste si dobře připravili, když jste poměrně dlouho hráli bez brankáře.
Je to tak. Docela dlouho jsme se udrželi v pásmu a měli v power play čas. Puky tam sice létaly kolem brány, nakonec se ale naštěstí jeden dostal ke mně a mně nezbývalo už nic jiného než ho uklidit do prázdné branky. Už za stavu 3:3 jsem měl před sebou prázdnou branku, jenže jsem to netrefil. Mohli jsme se dostat do vedení, jenže nakonec do něj šel Zlín. Naštěstí se nám ale zase podařil obrat.
Umíte vlastně jiný průběh?
No, spadl nám velký kámen ze srdce. Bylo to jako na houpačce a jsme maximálně spokojeni s tím, že se nám povedlo sérii srovnat. Ale máte pravdu, v šatně jsme si už říkali, že jinak to asi ani neumíme. Pokaždé to je nějaké drama nebo nervák. Už bychom byli rádi za klidnější zápas a průběh.
To asi v neděli ve Zlíně nehrozí. Dokonáte tam obrat?
Bylo by to pěkné, ale určitě jsme nohama na zemi. Musíme být na jednu stranu skromní, na druhou jsme dvakrát zvrátili nepříznivý stav, tak budeme mít i více sebevědomí. Ale bude to asi stejné jako pokaždé. Bude hodně rozhodovat první gól a také přesilové hry. Minulé dva zápasy ve Zlíně jsme byli často vylučovaní, na čemž musíme zapracovat.
Dá se to? Někdy se zdá, že jsou sudí až moc úzkostliví.
Ten metr rozhodčích je takový, že ani sami nevíme, jak hrát. Je to takové nemastné neslané. Ta naše série je ale zatím poklidnější, ovšem možná to přijde v pátém zápase.
Vraťme se ještě k prodloužení. V něm jste hráli hodně aktivně. Chtěli jste se vyhnout nájezdům?
Nic speciálního jsme si neříkali. Chtěli jsme při hře 4:4 hodně držet puk, abychom o něj nemuseli bojovat. To se nám povedlo dokonale, Zlín jsme prakticky za celé prodloužení nepustili z jejich pásma a ukončili jsme to hodně rychle.
