Kolikátou sezonu začínáte?
Já to nepočítám, ale dvacátou šestou? Od devadesátého třetího.
Přišel jste, vyhrál první extraligový titul v samostatné extralize a od té doby na to čekáte?
Ano, první sezona byla ta nejkrásnější. Získal se titul. Bylo mi o něco méně než teď. Devětadvacet.
Co se vám vybaví okamžitě?
Výměna gólmanů při nájezdech ve finále, Blažek střídal Cagaše, protože byl daleko vyšší, dosáhl dál.
Co jste měl tehdy na starost?
To samé co teď: broušení bruslí, starání se o hráče. Akorát prádlo se vozilo do prádelny.
Teď si perete sami?
Pereme, sušíme, všechno.
Kustod je chlap na všechno.
Dá se to tak říct, ale nejsem na to sám. Pomáháme si navzájem.
Je období před startem sezony, kdy hráči mění výstroj, prošlapují nové brusle, pro kustoda náročnější než během ročníku?
Ne, ale vzhledem k tomu, že sezona začíná tak brzo, tak led ještě není kvalitní jako v zimě. Kluci jsou ale na tohle skromní; brousí jednou za týden. Není tam žádný extrém.
Platí, že co hráč, to jiný požadavek na broušení nože?
Ano, každý má svůj žlábek, to je logický. Někdo je těžkej, někdo lehkej. A někdo chce velkej žlábek a někdo malej, záleží, na co jsou zvyklí. Musíte se tomu podřídit.
Kdo je největší pedant?
Pedantů je víc: Tady mi to nebrus, tady mi přidej. Ale jména si nechám pro sebe. Taky musím mít nějaké tajemství.
Tak opačně. Kdo vám přirostl k srdci?
Takových hráčů mám dost. Nerad bych někoho vynechal. Valenta, Skladaný, Irgl, bezvadní kluci. Nemám s nikým problém. Jsou hodní.
V partě je olomoucká síla, že?
Přesně tak.
Mění se s dobou i broušení?
Technika šla hodně dopředu. Dřív se brousilo na bruskách svrchu dolů, dneska je to vodorovně. Existují už i automaty, na které se dá brusle a nabrousí se to samo. Dřív se brousila vnitřní hrana víc, teď obě hrany stejně.
Musíte na školení?
Na školení přímo ne, člověk to odkouká, zeptá se. Při zápasech po extraligových zimákách se s kustody bavíme mezi sebou, vždycky si řekneme, co je novýho.
Je rozdíl i v tom, od jakého výrobce má hráč brusle?
Záleží hlavně na nožích. Někteří hráči používají finské, které jsou z kvalitnější oceli, nebrousí se tolik.
Co po vás hráči ještě chtějí?
Spíš upravovat výstroj než vyměňovat: Zakrátit rukavice. Ten chránič chci přišít dopředu, protože mi padá dozadu. Nic zvláštního. Myslím, že je to tak ve všech klubech.
Pracovní den začnete cigaretou?
Přijdu o půl sedmé, udělám si kafe a jdu si ven zapálit. Pak se převleču a začnu fungovat. Vytáhnu prádlo ze sušiček, rozdělím ho hráčům do skříněk. Když otevřu brusírnu, zjistím, že tam má třeba brusle nachystané mladší dorost, tak to musím nabrousit. Pak čekám, až přijdou chlapci. Oběhnu kabinu, kdo potřebuje nabrousit brusle. Nachystám iontové nápoje, vodu, ovoce na stůl. Potom je sleduji na ledě, jakmile skončí, musím všechno zase sbalit, umýt, chlapci se vysvlečou, tak musím zase vyprat. A tak to jde furt dokola. V pět jdu domů. Moc toho času už není. Na rodinu vůbec.
Doma už neperete, hádám.
Ne, ne, ne! A když je zápas a vracíte se třeba z Litvínova ve dvě ráno, tak už nemá ani cenu chodit domů.
Chodí se vám hráči vypovídat?
To spíš masérovi na masáži.
Však masérem jste býval taky.
Masíroval jsem dřív, teď už nemám čas. Brousím i dorost, juniorku.
Jak jste se k práci kustoda vlastně dostal?
Pracoval jsem v Německu jako automechanik. V té době byl tady jeden masér, neměli druhého maséra ani kustoda. Tak mi to bylo nabídnuto panem Čechem.
Znali jste se? Také váš táta a bratr jsou s olomouckým hokejem spjatí. I vy jste za klub hrál.
Já jsem ho neznal. Tatínek tady dělal tajemníka, pan Čech byl předseda. Tak jsem došel, protože masérský kurz jsem měl už z třiaosmdesátého, kdy jsem dělal maséra na vojně v Jihlavě, pomáhal jsem panu Křížkovi. Když jsem přišel do Olomouce, tak shodou okolností pan Křížek byl i tady.
Bratr Petra Přechtěla Kamil je hokejovým trenérem.
Tak vznikl váš silný vztah k olomouckému hokeji?
Ten vznikl už dávno předtím, protože jsem od sedmdesátého roku tady hrával.
I vaše děti hrají. Hokej byl a je u Přecechtělů na talíři pořád?
Ráno se vstalo a šlo se na zimák a přišli jsme až večer.
Bratr Kamil trénoval i Olomouc v první lize. Vás to nelákalo?
V žádném případě. Chvilku jsem dělal trenéra brankářů, ale nechci to dělat. Ani s bráchou to moc neprobíráme. Nemůžu mu do toho mluvit. Je o dva roky starší. Jen si povíme, kdo hrál dobře, kdo dal góly.
Užíváte si, že se klub po letech v první lize usadil v extralize?
Těší mě to. Je to sice víc časově náročné, než to bylo, ale jsem spokojenej. Jsme tam, kam patříme.
Věříte, že se v Olomouci ještě dočkáte mistrovské sezony?
Nevěřím.
Jak to?
Je to hlavně o financích. Stát se ale může všechno. Chtěl bych aspoň ještě jeden titul.
Co máte na práci nejradši?
Volno! V mém věku je pro mě důležité, že mám vůbec práci. Jestli brousím, nebo zašívám štulpny, to je úplně jedno.
