Vítkovice se poslední dobou trápí. Proč?
Je toho víc, řada drobných věcí. Chybí štěstí, zarputilejší přístup, větší sebedůvěra. Jedna výhra by to všechno mohla zlomit.
Narušila vám předchozí tempo vánoční přestávka?
To bych neřekl, vždyť jsme hned po přestávce zvítězili v Praze nad Slavií a remizovali doma s Plzní. Zasekli jsme se až v Českých Budějovicích. Tam jsme nedali ani jeden gól.
Ve Vsetíně jste dokonce dostali osm branek...
Přitom první třetina byla vyrovnaná, hráli jsme dobře. Závěr jsme ale vůbec nezvládli, takový výpadek se ovšem občas stane.
Trápíte se ale delší dobu, nebyl to jen zápas ve Vsetíně. Nezačíná vám to připomínat loňskou sezonu?
To ne, loni to byla hrůza se vším všudy. Jsem přesvědčený, že teď se z útlumu dostaneme.
Z vítkovické hry se vytratila jednoduchost a lehkost. Souhra obrany s útokem skřípe...
Možná, že by nám jeden zkušený bek na rozehrávku pomohl, ale k tomu se nemůžeme upínat. Šlo to předtím, musí to jít i teď. Nemůžeme si říkat, někdo přijde a hotovo.
Od osmého místa zaručujícího play off už vás dělí jen dva body. Neznervózňuje vás to?
Nesmí. Do konce základní části chybí třináct zápasů, při tříbodovém systému je to spousta bodů.
Z prvního útoku vypadli oba vaši spoluhráči - Martin Procházka a Ivan Padělek. Jak moc týmu chybí?
Dost. Martin měl zlomený kotník, ale už začíná pomalu trénovat. Ivan dostal na tréninku pukem do obličeje, má pochroumanou čelist, ale říkal, že na Spartu už to zkusí. S Martinem to bude horší, potrvá ještě tak tři týdny než se do toho zase dostane. Ale už i jeho přítomnost na ledě by pro tým určitě byla velkým povzbuzením.
