"Tehdy jsem to docela prožíval. Být dvojka ve Slavii přece není jen tak," řekl.
Petra Fraňka, jasnou slávistickou jedničku mezi tyčemi, začaly bolet záda, nemohl se pořádně hýbat. A tak přišla řada na Musila.
"Ráno přijdu do šatny a už je u mě Milan Antoš. Chytil mě kolem ramen a povídá: Tak ty si dneska zachytáš. Tak se na něj koukám a říkám si: Jako na rozbruslení? Dělá si ze mě srandu nebo co? Pak jsem uviděl Fráňu, že je v civilu a bylo mi to jasný," rozverně popisoval Musil, jak dozvěděl, že bude chytat.
Ještě než zápas začal, přijel k němu Antoš a něco mu šeptal. "Co mi říkal? Já už nevím, stejně to neposlouchám. Byl jsem už v transu," říkal se smíchem.
Zápas se mu na rozdíl od premiéry v Jihlavě, kde dostal šest gólů, povedl. Přesto vzal dvě branky sympaticky na sebe. "První by se ještě dala brát, ale ta v prodloužení byla moje, šlo to na moji tyč," litoval.
Pochvaloval si, jak mu pomáhali spoluhráči. Ti soupeře téměř nepouštěli do vyložených šancí. Ze zápasu měl prostě dobrý pocit. "Ale to je jedno, stejně mě Fráňa do brány nepustí, až se uzdraví."
Od kouče Růžičky těsně po utkání žádné výtky neslyšel, což potvrdila i slova asistenta Kalouse. "Musil podal vynikající výkon, své úlohy se zhostil výborně," pochválil ho.
Musil v sezoně vypomáhá Mladé Boleslavi, nastoupil za ní už patnáctkrát. Zápas v Pardubicích byl pro něj dosavadním vrcholem. Prokáže své kvality i v budoucnu?
