Když se před téměř čtyřmi lety vracel domů do mateřské Dukly Jihlava, chtěl jí pomoci k návratu mezi domácí elitu. Tehdy ještě jako jeden ze členů hráčského kádru. To se sice Viktoru Ujčíkovi nepovedlo, jenže jelikož v jihlavském klubu zůstal i po skončení kariéry v roli trenéra, může si svůj plán nakonec přeci jen odškrtnout jako splněný.
„Zdravotní problémy mi neumožnily, abych slavil na ledě jako hráč, tak doufám, že jsem určitým dílem přispěl aspoň takhle,“ usmíval se jeden z asistentů hlavního trenéra A-týmu. V sezoně navíc Ujčík působil také u extraligové jihlavské juniorky.
Co vám blesklo hlavou, když se minulý pátek povedl Jihlavě ten rozhodující poslední krok do extraligy?
Je to obrovský úspěch pro celý hokej ve městě. A hlavně pro všechny kluky, kteří tam Duklu dotáhli. Baráž není vůbec jednoduchá soutěž. Zvlášť když už i ta předchozí cesta sezonou byla pořádně dlouhá a náročná. Musím před celým týmem smeknout.
Jak moc jste oslavoval?
To víte, v takových případech se člověk vždycky trochu víc uvolní. (směje se) Byl to velký stres. I když pro nás možná zas až takový ne, my jsme mohli postoupit, kdežto Pardubice a Karlovy Vary musely soutěž udržet.
Už po prvních zápasech bylo vidět, že šance tentokrát bude mnohem větší než loni...
Ano, byla obrovská, podobná už by se taky dalších x let nemusela opakovat. A všichni jsme to věděli, takže už proto chtěl letos postup každý uhrát. Tým navíc čerpal zkušenosti právě i z té loňské baráže.
V čem byl podle vás největší rozdíl oproti sezoně 2015/16?
Měli jsme Čagyho (útočník Tomáš Čachotský – pozn. red.), který loni v těch důležitých momentech chyběl. On celý tým táhl nejen svým výkonem, ale třeba jen tím, že ostatní kluky neustále burcoval. Ani na chvilku je nenechal usnout na vavřínech.
Ještě před baráží se objevila informace, že po sezoně odcházíte společně s kolegou z juniorky Patrikem Augustou do extraligové Mladé Boleslavi k A-týmu. Už se teď na Duklu díváte jako na budoucího soupeře?
Ještě ne, ještě si pořád užívám radost z postupu. I během baráže jsem neustále pracoval pro Duklu. A do konce dubna ještě budu. A musím říct, že jsem jí hrozně moc vděčný za příležitost, kterou mi dala hned po skončení hráčské kariéry.
Takže si zatím nepředstavujete, jaké to bude, až přijedete do Jihlavy coby soupeř?
Ne, zatím o tom raději moc nepřemýšlím. I když je mi samozřejmě jasné, že nebude lehké stát na druhé straně. Přestože technicky se pro nás s Patrikem vlastně nic nezmění, protože juniorka má střídačku právě tam, kde při zápasech áčka hosté. (usmívá se)
Veřejným tajemstvím je, že společně s vámi bude v nové sezoně působit v Mladé Boleslavi i nejlepší letošní bek Dukly Jiří Říha...
Říká se to, taky jsem to zaslechl. Ale pro mě je teď těžké se k tomu vyjadřovat. Jsem strašně moc rád, že jsem dostal s Patrikem šanci pracovat v Boleslavi, nicméně zatím pořád ještě zůstávám v Jihlavě. Na Boleslav přepnu až příští týden v úterý, kdy nám začíná příprava. Od té doby se budu snažit, nebo vlastně my všichni tam, pozvednout boleslavský tým nahoru.
Pro mnohé je možná angažování dvou na první pohled ne příliš zkušených trenérů, což beru z pohledu dospělého hokeje, poměrně velké překvapení. Bylo i pro vás?
Já byl s panem Bukačem (nový manažer BK Mladá Boleslav – pozn. red.) v kontaktu už před letošní sezonou. On loni přicházel do Slavie Praha a oslovil mě, jestli bych neměl jako bývalý hráč Slavie zájem klub nějakým způsobem pozvednout. Tehdy jsem mu poděkoval a řekl mu, že nemám zájem, že chci zůstat v Jihlavě. No a pak v sezoně přešel do Boleslavi a ozval se znovu. Tentokrát mi nabídl práci u A-týmu. A na to už jsem slyšel. Navíc, když pak angažovali ještě i Patrika, nebylo co řešit.
Vypadá to, že ve chvíli, kdy jste odmítl onu slávistickou nabídku, zafungoval skvěle váš instinkt. Se Slavií se to totiž potom v sezoně poněkud zvrtlo. Klub výrazně zeštíhlil výdaje...
Těžko říct, jak by to bylo. Já chtěl tehdy každopádně ještě zůstat v Jihlavě. Ale teď je to jiné, extraliga se, aspoň podle mě, neodmítá.
Co vám na rozhodnutí odejít do Boleslavi řeklo vedení Dukly?
Naštěstí máme s panem Ščerbanem velmi slušné vztahy. To on mě do Jihlavy přivedl a dal mi pak i šanci jako trenérovi. A musím říct, že měl pro naše rozhodnutí pochopení. Určitě i proto, že Dukla má trenéry u áčka, kteří mají skvělé výsledky. Takže jsme si navzájem popřáli hodně štěstí a rozešli se.
Sice jste říkal, že zatím nechcete moc řešit, jaké to bude, až se v příští sezoně utkáte s Duklou, nicméně se dá říct, že byste mohli mít určitou výhodu. Práci trenéra Petra Vlka teď máte bezpochyby výborně zmapovanou...
(usmívá se) Nevím, jestli se dá mluvit o výhodě. Ono stejně vždycky záleží na tom, co pak předvedou hráči na ledě. Nastudovat se dá rukopis všech trenérů v extralize, ale tým to následně musí také promítnout do hry. Vždycky je to o tom, jestli má mužstvo vítěznou morálku a touhu po úspěchu.
