Co vás přimělo k návratu do Dukly?
Zájem ze strany Jihlavy. V Boleslavi jsem měl ještě smlouvu na sezonu, ale už ze strany klubu nebyl zájem, tím pádem jsem byl uvolněný. Jako první mě oslovila Jihlava s nabídkou práce pro mládež, tak jsem toho využil a jsem tady.
Strávil jste rok v extraligové Boleslavi, jež bojovala o udržení. Jak psychicky náročné to bylo?
Byla to sezona, která mě zase někam posunula. Je to ohromná zkušenost, trénovat extraligový tým. Tím, že jsem dostal tuhle šanci, nebylo vůbec o čem uvažovat. Ta sezona se sice nevyvíjela, jak by si člověk představoval, ale tak to zkrátka je. Hrozně mě mrzelo, že brzo musel odejít hlavní trenér Patrik Augusta.
Vnímal jste tlak ze strany vedení boleslavského klubu?
Měli jsem tým, který by podle jmen měl bez problému hrát střed tabulky. Bohužel to pokaždé bylo tak, že se nám nesešla forma všech hráčů ve stejnou dobu. V jednu dobu to táhla jedna lajna, pak zase jiná, ale ti ostatní tápali a zůstali za svými možnostmi. Tím, že se nám nepovedl vstup do soutěže, tak hlava je hrozný čaroděj v negativním, ale samozřejmě i v pozitivním slova smyslu. A protože se nám nedařilo, kluci si přestali věřit. A když to nejde, člověk se cítí unavenější, je pomalejší, a to už je začarovaný kruh, z něhož jsme se do konce sezony nedokázali vymotat.
Cítíte, že jste se jako trenér někam posunul?
Jsem hrozně rád za tu šanci. Byla to jedna sezona, ale i jedna sezona každého může posunout dál. Člověk má vize, se kterými do toho jde. Je to o tom, jak je dokáže přenést do hry. A také zjistíte, jak určité věci nedělat příště stejně. Přirovnal bych to ke stavbě domu. Stává se, že když postavíte dům, tak si pak říkáte, že příště už byste to udělali jinak a že by to bylo lepší.
Co byste tedy během uplynulé sezony udělal jinak?
Určitě bych byl tvrdší. Já pocházím z Jihlavy, Patrik Augusta taky, a my jsme odtud zvyklí, že tvrdá práce je samozřejmostí. Ale ne u všech lidí je to takhle nastavené. Čili bych byl tvrdší. A potom ještě další věc. Kdybych si šel vlastní cestou, už bych se nikdy nenechal zviklat. Ať mě pak klidně vyhodí za to, že to nefunguje, ale ne proto, že se člověk chce přizpůsobit.
To se vám stalo v Boleslavi?
Takhle to tam bylo dané. Víc to nechci komentovat. Ale já si rozhodně na nic nestěžuji. Jen to říkám, je to pro mě zkušenost. Vždycky se najde člověk, který bude tvrdit, že takhle to bude fungovat lépe. A když třeba nemáte takové zkušenosti, řeknete si, že to může být pravda. Pak ale zjistíte, že to tak není. To je tedy jedna z věcí, které jsem si z toho vzal – že když už mě mají vyhodit, tak za to, co jsem chtěl já, ne za to, co chtěl někdo jiný a taky to nefungovalo.
Tvrdíte, že musíte být příště tvrdší. Byl jste příliš hodný?
Já si nemyslím, že bychom byli úplně hodní. Ale asi člověk musí být přísnější a důslednější v určitých věcech. Například se nespoléhat na to, že když hráčům řeknete, aby to dělali naplno, tak že to tak opravdu všichni dělat budou. Někdo to má tak, že si cvičení neodjede v tempu, v jakém by měl. A co si budeme povídat, když to nebudete dělat naplno v tréninku, musí to být v zápase znát. Je to taky o tom, že to chce čas, musíte poznat ty hráče.
Neměla by to být ale samozřejmost u profesionálních hokejistů v extralize, že budou trénovat naplno?
Popravdě mě to taky zarazilo. Já to beru jako samozřejmost z Jihlavy. Měli jsme tady tréninky, co se týče tvrdosti. To už dneska není, je jiný trend, já to respektuji. Ale takové to, že bych se měl snažit sám jako hráč, dřít naplno, někdy si přidat, když chcete být lepší než ostatní, to by měla být samozřejmost. A zjistil jsem, že takhle to bohužel není.
Řešili jste to osobně s boleslavskými hráči, jichž se to týkalo?
Já si myslím, že to je právě to, co by si každý měl uvědomit sám. Samozřejmě jsem schopen mu to říct, ale v extralize by měl člověk mít konkurenci, která ho bude tlačit a posouvat dál. A když nebudu makat, tak tam nebudu. V současné době ale ta konkurence není až taková, proto si někteří hráči říkají: Dobrý, já nepotřebuji jít ven, nějak si to tady odehraji. A nepracují, jak by měli.
Dovolil si tohle někdo v dobách, kdy vy jste hrál hokej?
Já myslím, že v každé generaci to takhle je. Ale jak já vždycky říkám: Každý je svého štěstí strůjce. Ti kluci pak hrají třetí čtvrtou lajnu a nikdy nebudou top hokejisti. Musí si uvědomit, že jenom tvrdou prací se mohou posouvat výš.
Vracíte se zpět k mládeži. Znamená to tedy ústup z dospělého hokeje?
Abych řekl pravdu, tak já tohle vůbec neřeším. S lidmi, co děláme mládež v Jihlavě, jsme si teď sedli, řekli si, jak to chceme dělat. Budeme se snažit mladým klukům vytvořit co nejlepší podmínky, aby byli rádi, že hrají za Duklu, aby na to byli hrdí tak jako kdysi. Já když jsem hrál za Jihlavu, tak to pro mě bylo top. Uvidíme, jestli se to podaří, ale chceme na tom takhle pracovat. Pokud to bude možné, tak bychom chtěli zvýšit úroveň tréninků, a také aby kluci věděli, že mají možnost někam postoupit. Že se v mládeži hraje extraliga, a když si jich někdo všimne, mohou hrát extraligu.
Máte odněkud inspiraci, nebo je nový plán čistě z vaší hlavy?
Od každého něco. Něco máte ze své hlavy, něco se snažíte odkoukat, něco si třeba přečtete. Budeme se to snažit podle nejlepšího vědomí a svědomí namíchat, aby to fungovalo co nejlépe.
Kde konkrétně se projeví změny v příštích měsících?
Vždycky je to o tréninku. My tady máme kvalitní trenéry, budeme se snažit spolu věci konzultovat. Já na to řeknu svůj názor, oni zase nastíní svůj pohled. Chci se chodit dívat na tréninky i u těch nejmladších kategorií a povzbuzovat kluky, aby pracovali dobře. Také bychom chtěli, aby od dorosteneckého věku měli dobří hráči více prostoru než ostatní, abychom z nich vychovávali tahouny, osobnosti, které prostě chybí. V tom je inspirace v Kanadě, kde kluci dostávají spoustu prostoru na ledě, ale musí to něčím podložit. Musí dokázat, že si to zaslouží.
Jak to přesně myslíte, dostat více prostoru?
Když třeba kluk bude hrát dobře za dorost, probereme to s trenéry a hráč dostane prostor v juniorce. Ale když dostane šanci v juniorce, tak musí hrát přesilovku, oslabení, musí mít prostě dostatečný prostor, aby měl možnost ukázat, že je kvalitní hráč. Je to o důvěře. Budeme řešit, jestli dostane prostor například v pěti zápasech, nebo ve více. Ale musí z něho samozřejmě taky něco vypadnout.
Co je podle vás v současnosti největší problém, pokud jde obecně o mládežnický hokej?
Myslím, že trénujeme stejně jako jiná mužstva napříč Evropou. Jen je to o tom, aby to ti kluci byli schopní přenést na led. Nesvazovat je až tolik taktikou, hlavně když jsou mladší – čili od první do té sedmé osmé třídy. Ať ti kluci bruslí, ať se učí situace řešit herně. Ne že to vezmu, hodím to o mantinel a tím to pro mě končí. Ne, prostě nechat je víc hrát. Ano, je tam i tlak na výsledky. Pokud trenér vychová jednoho dva hráče z ročníku, tak to bude úspěch. Je to ale o tom, že ti hráči se nesmí bát hrát, že když něco zkazí, že po nich trenér bude řvát. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ano, vytknout chybu nějakým způsobem. Ale pokud vidíme, že ji hráč udělá v úmyslu dobře vyřešit situaci, nedá se nic dělat. Je to mladý kluk, musí se to někde naučit.
Připadá vám, že dochází ke zhoršení výkonnosti u mladých?
Těžko říct. Výsledky teď nebyly, ale já věřím, že to je sinusoida. Někdy se daří více, někdy méně. Teď je to o tom s klukama tvrdě pracovat, vychovat hráče, kteří budou schopni český hokej vynést na pozice, které nám patřily.
A plánujete se tedy někdy vrátit k dospělému hokeji?
Teď je pro mě priorita mládež, ale do budoucna se tomu bránit nebudu, pracovat s dospělými. Tím, že už jsem tohle absolvoval, jsem zase zkušenější a budu vědět, na co si dát příště větší pozor.
Vytyčil jste si trenérské cíle?
Víte, já už když jsem byl hráč, tak jsem to vždycky měl tak, že jsem neřešil budoucnost, vždycky jsem se soustředil čistě na přítomnost. Je to o tom pracovat – a pak se buď může, nebo také nemusí naskytnout nová příležitost. Tak to mám i teď v případě trénování.
A který trenér vás inspiruje?
Je víc takových. Četl jsem třeba knihu o fotbalovém trenérovi Alexi Fergusonovi, to je Pan trenér. A z těch hokejových… Je mi blízký Vladimír Růžička. Já jsem ho zažil jako hráče i jako trenéra. To je člověk, který hokeji rozumí. Má intuici, ví, kdy jaký herní styl vytáhnout, to taky každý nemá.
Mimochodem ve čtvrtek má výkonný výbor jmenovat nového kouče reprezentace. Nejspíš to bude Miloš Říha, ale spekulovalo se i o Varaďovi a Pešánovi. Kdo by byl podle vás ten správný?
Netroufám si tipovat. Ale kdybych já měl někoho vybrat, tak Vencu Varaďu. To je člověk, který hokejem žije naplno. Dokázal, že umí vést mládežnické kategorie národního týmu, ale i A-tým Třince, se kterým udělal dobrý výsledek. Je to člověk, který hrál NHL, zná hokej ze všech stran. Já bych to osobně přál jemu.
