Návrat hokejového mistra světa z roku 2010 popohnalo onemocnění páteře, kvůli němuž rozvázal s druhým nejhorším týmem Kontinentální ligy kontrakt. Svého nového zaměstnavatele v extralize bude vybírat, až vykurýruje záda. Přednost má ale mateřský klub.
„Řekl jsem agentovi, ať se baví první se Zlínem. Uvidíme, jaké budou podmínky, jak si vyjdeme vstříc. O financích už to moc nebude. Chtěl bych něco blízko,“ naznačil 33letý Blaťák, který strávil devět sezon v Rusku a předtím jednu ve Švédsku. „Mohl jsem do Švédska, ale nemůže mě už nic přesvědčit. Nechci.“
Je nějaká naděje, že byste v této sezoně ještě hrál?
Spíše ne. Koncem ledna jedu na kontrolu do Prahy a tam rozhodnou o další léčbě. Nevím ani, kdy se uzavírají přestupy. Na ledě jsem nebyl měsíc, a než bych se do toho dostal, byl by pomalu konec sezony.
Co konkrétně vás trápí?
Mám posunutou páteř. Dráždí mi nerv, který mi střílí až pod koleno. Co mám já, to má každý kromě dětí. Záleží, jak má kdo široký kanálek. V Rusku mi říkali, že musím na operaci. Lekl jsem se. Řekl jsem jim, neblázněte, pusťte mě domů, tam se uvidí. Naštěstí mi agent domluvil pana Koláře (vyhlášený fyzioterapeut) a ten mi řekl, že na operaci to rozhodně není, že stačí cvičit spodní partie. Radí mi, abych posiloval zádové svaly a tím se vyrovnala páteř. Protahování jsem nikdy moc nedal, mám deficit. Jsem trochu zatuhlý.
Konec působení v Čerepovci byl jen kvůli zranění?
Už v průběhu sezony jsem byl u pana Koláře na injekce. Stihl jsem ale jenom jednu. Upozorňoval mě, že se mi to může vrátit. Po třech zápasech se to zase ozvalo, řekl jsem klubovému doktorovi, ať mi dá něco na bolest. Doneslo se to vedení. Měli strach, že jim řeknu, že nemůžu hrát. Podle zákona by my pak museli od 20. prosince vyplatit celý kontrakt. Domluvili jsme, aby ušetřili, že rozvážeme smlouvu. Ztráta na play-off byla stejně veliká.
Čistě hokejově, tohle bylo asi vaše nejméně povedené angažmá v KHL, že?
Dávali jsme málo gólů a to se vyhrává těžko. Poprvé jsem byl v týmu, kde stačilo play-off. V Ufě a v Omsku byly cíle vždycky nejvyšší.
Na špatné výsledky doplatil vyhazovem trenér Václav Sýkora.
Co s tím může dělat trenér, když hráči zase tak moc nechtějí... Bylo to divné, když jsem viděl některé mladé kluky, jak trénují, jak se nesnaží, jak jim je to jedno.
KHL chtěla konkurovat NHL. Povedlo se jí zámořské soutěži přiblížit?
Jsou tam pořád velké nedostatky. Třeba letos po druhém kole udělali z Bělorusů cizince. Spousta týmů měla problémy, protože naplnily kvótu pěti cizinců a měly ještě dva Bělorusy. Tohle by se v NHL nikdy nestalo.
Vy jste tam nikdy nechtěl jít?
Po mistrovství světa v roce 2010 jsem dostal nabídku jednocestné smlouvy. Ale blížil jsem se třicítce, nechtěl jsem si zvykat na nový hokej.
Projevila se na KHL finanční krize Ruska?
Je to poznat. V některých týmech dluží hráčům na výplatách dva tři měsíce. Nakonec to vyplatí, ale zdržení je nepříjemné.
Nikdy jste nelitoval, že jste šel do Ruska?
Nemůžu si na nic stěžovat. Nejraději vzpomínám na šest let v Ufě. Tam to bylo výborné. Dvakrát jsme vyhráli titul, měli jsme silný tým. Když jste v kvalitním mužstvu, hned se hraje lépe. Můžu být jenom rád, že jsem v Rusku vydržel tak dlouho. Něco jsem vydělal, nabral jsem zkušenosti. Poznal druhou stranu světa. Co člověk nevidí, nemůže komentovat. Víc si vážím, že můžu žít v Česku.
Kdy jste cítil, že už máte KHL dost?
Už když jsem byl v Omsku. Ještě jsem se nechal přemluvit manažerem Čerepovce a kývl jsem na jednu sezonu.
Co vás nejvíce zmáhalo?
Člověk necítil ani tak únavu ze zápasů, ale cestování. Dlouhé přelety v kombinaci s velkými změnami časových pásem vás ničí. Do toho tragédie Jaroslavli (pád letadla v roce 2011). Všichni hráči to mají doteď v hlavách.
Změnilo se v tomhle ohledu něco?
Nepoznám to. Nevím, jestli kontroly jsou přísnější. Doteď se pořádně neví, co se stalo. Někdo říká, že pilot nebrzdil, jiný, že byl špatný servis. Pravdu se normální člověk nedozví.
Zpátky k příjemnějším věcem. Po devíti letech strávíte Vánoce doma.
Hodně se těším. Na Štědrý den budeme u rodičů, přijede sestra z Prahy. V Rusku jsme si dělávali Vánoce, ale bylo to divné. Kolikrát jsem hráli na Štědrý den, domů jsem přišel o půl jedenácté.
Ještě ke Zlínu. Komunikujete s vedením?
To jsem nechal na agentovi. Mám dobrého, jsem s ním od sedmnácti. Můžu mu jen děkovat, co mi domluvil v Rusku. Se staršími kluky – jako Ondra Veselý, Jirka Marušák, Tomáš Žižka – jsem pořád v kontaktu, nedávno jsem se potkal s Čájou (Čajánek). Mladé skoro vůbec neznám.
Budou o vašem případném angažmá ve Zlíně rozhodovat jeho ambice, jak dokončí sezonu?
Jasně, je to jedno s druhým. Věřím, že kluci to dotáhnou do play-off. Ani nepřemýšlím, že by měli sestoupit. Extraliga je vyrovnaná, hraje se nahoru dolů. Že by se tady moc kombinovalo, se říci nedá. Spíše se nahazuje, střílí, takový švédský styl.
Už jste stihl ve Zlíně naživo nějaký zápas?
Byl jsem zatím na Pardubicích. Kluk je divoch. Musím manželce pomáhat, ať tak netrpí.
