"Je to největší věc, kterou jsem v hokeji dokázal," radoval se 28letý urostlý centr. "Stokrát radši bych ale udělal úspěch s týmem. Dělám kolektivní sport."
Boj o vítězství jste hodně prožíval. Už nejste zralý na péči u doktora Chocholouška?
Občas jsem měl pocit, že se z toho zblázním. Jsem rád, že je to pryč. Manželka si také oddechne. Vždyť jsem doma jen telefonoval a pak šel spát. Teď už si připravím jen děkovnou řeč (smích).
Hodně na vás dolehla popularita?
Když vezmu jen novináře, tak toho mám za sebou opravdu dost. Bohužel pro mě neumím vypnout telefon. Místo toho ještě zavolám sám zpátky. Život hvězdy není takový med, jak by si někdo představoval.
Cítíte se jako hvězda?
Vůbec ne. Mám vedle sebe Milana Hejduka s Honzou Bulisem, kteří mě dělají. Nebudu tvrdit, že jsem mezi nimi jen do počtu. Ale hvězda nejsem. Pokud se ještě dva tři roky udržím v první desítce kanadského bodování, můžu si říct, že jsem dobrej.
Hodně oblíbený jste hlavně v Pardubicích. Jinde vám však fanoušci často nemohou přijít na jméno. Letošní sezona na tom nic nezměnila?
Už jsem došel se svou popularitou až do Dražkovic (pozn. okrajová část Pardubic).
A dál?
Štve vás to?
Nechává mě to chladným. Proti pokřikům jsem se obrnil a občas se těmi hláškami bavím.
Fanoušci si vás často spojují i se zákeřnou hrou. Třeba po zranění vítkovického Kubiny. To vám nevadí?
Nikomu to nevymluvím. Na ledě vypínám, takové pokřiky jsou mi šumafuk. Nemám zapotřebí někde vystupovat a říkat, že to nedělám.
Dokázal jste na ledě oprostit také od myšlenek na bodování? V poslední době jste si bilanci příliš nerozšířil.
Posledních pět zápasů bylo hrozných. Chvílemi jsem hrál jinak, než bych měl. A to se nedovedu představit situaci, že bych vedl třeba jen o dva body. To bych asi už byl zavřený někde ve cvokárně (smích).
Váš spoluhráč Milan Hejduk sbírá trofeje od slavných sportovců...
...já mu nic nedám (smích).
Ani hokejku? Od krále bodování bude mít svou cenu.
Spíš já budu od něj a od Honzy něco chtít. Sice na takové věci nejsem, ale strašně si vážím toho, že můžu s nimi hrát. V životě by mě to nenapadlo. Aspoň bychom si mohli udělat fotku na památku.
Pokud NHL v příští sezoně začne, vaše křídla vám odejdou do zámoří. Mohl byste ale s nimi hrát hokej na počítači, což je váš koníček. Máte už ve své sestavě sám sebe?
Někteří kamarádi v Třebíči mě tam mají. Dokonce prý i na počítači vedu kanadské bodování. Sám sebe si tam nedám. Stačí, že si nadávám na ledě. Být na sebe naštvaný i na počítači? To ne.
